Dvě půvabné "Zaďulky" vlezly pod sprchu, pustily si vodu, a najednou ucítily, jak...

To, co potkalo po tenise ve sprše Mariku a Janicu, je šílené. Radost z toho má jen mamlas, co tyhle věci provádí. Ale kdo to je? A není jich víc?

Kapitola šestá - pokračování    

Čerňušky   

(Sochy z písku 6.7.)

  Prímkovo ujištění, že na prvním místě je bezpečí lidí, všechny uklidnilo. Angličané ale připomněli další způsob, jak se postavit zlu: bojovat s ním.

  „Ano, buďme opatrní, ale nesmíme podlehnout pasivitě. Jinak přijde apatie a darebáci se nezastaví před ničím,“ přesvědčuje Hamilton přítomné. Podobně hovoří další muži z jeho skupiny.

  Hlavně oni pomohou pozvednout sebevědomí vylekaným čerňuškám. A povedlo se, neboť dívky brzy získají ztracenou jistotu. Takovou, že veřejně slíbí, ty zdravé i ty zraněné, že se nenechají zákeřným útočníkem zastrašit. Nahoře v penzionu je několik volných pokojů. Tam najdou azyl na dnešní noc. Když vydrží pospolu, nemá zloduch šanci. Důkazem jejich odhodlání budiž vyhlášení, že nezruší tenisovou exhibici, poslední bod sportovního odpoledne. Mají na hru slabou hodinku. Pak má přijít déšť.

  Na kurtu se objevilo sehrané duo Faison–Roberts. Pánové již excelovali v golfu, byť každý v jiné dvojici. Pro stejný postup se rozhodli i nyní. Každý si vybral hráčku, která dosud odpočívala. Volba byla jednoduchá. Zbyly na ně Marika a Janica. Lidé si obě dlouhovlasé brunetky často pletou. To ještě znesnadní bílé úbory děvčat a také stejný styl hry zvaný „zanďour“. Navíc ten původ: první je Slovenka, druhá Slovinka. Vnímavý pozorovatel je přesto rozliší. Každá hraje jinou rukou.

  Dohodlo se, že si Angličané po prvním setu partnerky prohodí. Chtějí zkusit obě varianty. Ale kdo to bude soudcovat? Bez rozhodčího se hrát nedá. Na empire byla vyslána Irenka. Zvládla před chvílí golf, teď dostala na starost tenis.

  „Je z nás nejmladší, tak má nejlepší zrak,“ zavtipkoval Brejla a sebekriticky dodal: „Já vidím starou belu a ze schůdků bych spad.“

  Hru sleduje několik diváků, kteří nevědí, komu fandit. Je to těžké, když páry hrají totožný tenis a síly jsou vyrovnané. Tleská se všem. Výsledek není rozhodující.

  Kurt je sto metrů za bazénem. Obě sportoviště odděluje od vnějšího světa stejný plot, vyztužený vysokými keři. Zde je zábrana rozšířena o řadu vzrostlých listnáčů. Toho využije Prímek, který nechce riskovat další blamáž s dělobuchy.

  „Jardo, postav u plotu žebřík. Jo, k těm topolům. Budeš kontrolovat druhou stranu. Žebřík pořádně zamaskuj, ať jsi neviditelný. Třeba se objeví vrhač světlic. Dopadneme ho a bez milosti zmáčkneme,“ přikazuje Bublíkovi šéf.

  Jarda plní úlohu strážce svědomitě. Zelené montérky takřka splývají s živým plotem, ale maskování je zbytečné: ulice je liduprázdná. Ke konci zápasu si ho navíc vyžádá manželka. Zřejmě je to vážné, když se za ním vydala sama.

  „Jardo, musíš nahoru. V kuchyni nám teče málo vody. Asi nízký tlak v trubkách.“

  „Lidi, je to dobrý, na obzoru žádnej podezřelej. Vyřiďte Nikimu, že až prohlídnu kuchyň, tak se vrátím na strom,“ zamumlá a peláší za Irmou, která ani nepočkala, až sleze dolů.

  Sotva Bublíkovi zmizeli, objevil se u kurtu mladý Prímek. Nevidí Jardu na hlídce. Vážně se umí tak schovat, nebo si jen odskočil? ptá se sám sebe.

  „Jardo, kde jsi? Máš přece hlídat! Hele, neblbni a koukej vylézt na žebřík. Táta se bude zlobit.“

  Pak se Niki zarazí. Ne Bublík, ale Slávinka šplhá po žebříku.

  „Proč lezete nahoru, když tam má být Jarda?“

  „Já jsem taky Jarda – Jarda na záskok,“ odpoví bezelstně. Hláška vyvolala mezi Čechy smích. Na podobný kousek čekal mrňavý exhibicionista celé odpoledne.

  Zápas skončil. A protože ani druhý Jarda narušitele nespatřil, Prímek nikoho mačkat nebude. Ale proběhlo vše v pořádku? – Ne tak docela. Když Marika zahrála vítězný bekhend, elegantně doklouzala k oplocení kurtu. Tam si všimla, že je naštípnuté. Ostré konce drátěného oka někdo ohnul a nasměroval do hřiště. Obdobnou past našli na všech stranách plotu.

  „Kdyby to bylo na jednom místě, nic neříkám – ale na patnácti? Bylo to připravené tak, aby se další holky zranily. Jardo, jak ti to mohlo utéct?!“ útočí Niki na Bublíka, který se mezitím vrátil.

  Ten se dušuje, že o ničem neví. Pak ještě dodá na svoji obranu: „To udělali v noci ti grázlové, co nám dneska nedají pokoj.“

  „Alespoň může Málek začít s vyšetřováním. Má tu být každou chvíli,“ reaguje na znepokojivou zprávu Prímek senior.

  Po hodince pohybu čeká na účastníky tenisového mixu osvěžující sprcha. Blahodárná očista je připravena ve dvou koupelnách. Čtveřice vejde do přilehlých šaten. Svítí se jak v pánské, tak dámské převlékárně. Vychovatelé i manažerky obhlédnou okolní místnosti. Nemusí mít obavy, jsou tu sami. Kvartet se rozdělí: dámy vlevo, pánové vpravo. Čekal někdo, že to bude jinak?

  Ve čtvrt na devět přijel Málek. Jen co vkročí do recepce, spustí se málo vídaný liják. Prímek odvádí detektiva stranou. Všichni jej bedlivě sledují. Tenhle suchopárný chlapík že něco vypátrá? Tomu věří málokdo. Odevzdaný dav se začne zaobírat běsněním venku.

  „Nad Pohádkou se nám čerti žení, ale na to jsou hosté z Anglie zvyklí. Co vy na to, pane Josef?“ zeptá se Brejla.

  „Pane Brejla, nevím jak u nich, ale tady takhle nepršelo aspoň deset let,“ odpoví číšník, usrkávaje v náhle vzniklé pauze zteplalou limonádu.

  „Holt, trest boží za ten dnešek,“ je slyšet Irmu, která vzápětí přidá na recepci několik dalších peprných vět.

  Hosté, ale i ti, co jí rozuměli, mlčí. Také Bublíková přestane sakrovat. Všude je zvláštní ticho. Jen voda monotónně dopadá na venkovní dlažbu. V dálce slabě zahřmí. Až najednou…

  „Né, to néé!“

  „To je ze sprch, a holky tam zůstaly samy!“ zvolá Irenka.

  „Ježíši, co se zase děje? Co je to za šílenej den?!“ zatratí Irma definitivně tuhle neděli.

  Během pár okamžiků je všechno jinak. Zdánlivý klid vystřídá chaos. Ty, které mohou, utíkají do sprch. Vtom zaječí někdo v kuchyni. Je to Irma. Část lidí se otočí a běží k ní. V nastalém zmatku si nikdo nevšimne postavy, která vyšla zadním vchodem, aby záhy zmizela v hustém dešti.

  „Holky, co je vám? Co se stalo? Kdo vám ublížil?“ překřikují se ženské v místnosti plné páry.

  Každou zaujme, že z obou sprch teče horká voda.

  „Vlezu pod sprchu, pustím vodu – jenže tekla vlažná, ale taková špinavá. Říkám si: ‚Něco zbylo v trubkách…‘ Přidám víc studené, a ještě trochu, ať to pořádně odteče, a najednou je tu proud vařící! Opařila jsem si záda, a jak jsem byla nakloněná, tak i zadek – tady. Chápete to? – Studenou vodou!“

  „Já jsem to zažila taky! Vlezly jsme pod sprchy stejně.“

  „Holky, to přece není možný. Taková blbost…,“ pochybuje Dáša a strčí dva prsty pod tryskající sprchu. Okamžitě ucítí horko a zastaví vodu. Znovu otočí studenou, ale ze sprchy se zase valí horká. Stejnou věc zkouší s druhou sprchou a několika umyvadly. Výsledek je stejný.

  „Viděly jste to? Od teplé teče takový čůrek, a od studené vařící proud. Divný; to je fakt divný!“ vyštěkne.

  „Co je to za čáry? V koupelně straší? Nebo je to dílo toho kazišuka?“ ptají se ostatní.

  „Děvčata, dost dohadů; a vy dvě se oblečte. Půjdeme za profesorem – on vám na to něco dá,“ říká asistentka, teď už zase s plnou rozhodností. Vzápětí se zraněné navlečou do světlých župánků, které donesla Irenka. Pak všechny opustí šatnu.

  „Cecil, vedu ti další dvě…,“ houkne na profesora. Ten celou dobu nervózně pobíhá po recepci v předtuše dalšího neštěstí. Za chvilku je s děvčaty v provizorní ošetřovně.

  „Holubičky moje, co se vám to přihodilo? Ukažte… No, opařený jste pěkně, ale to bude dobrý. Zkusíme dát mastičku, tu samou jako na žihadla. Teda, povím vám: dneska se to sešlo. Vždyť kontroluju už čtvrtou a pátou prdýlku! Holky, to je na zápis do knihy rekordů. Ale vážně, mazat, mazat a nechodit pár dnů na sluníčko.“

  Vosáhlo jde ze schodů. Podpírán Dášou, neustále opakuje: „To není možný, to vážně není možný… Dáši, rozumíš tomu? To už byla pátá!“

  Hádáme, co doktor myslel tou pátou, ale poslední nástraha byla vskutku ďábelská. Štěstí měli spoluhráči z kurtu. Než vkročili do sprch, čekalo je pivo, co jim připravil Josef. Ani nedopili, když uslyšeli nářek odvedle. Děvčata ale nejsou jedinými oběťmi vařící vody. Další je Irma.

  „Lidi, já si chtěla udělat pití, jak jsem zvyklá. Dám do hrnku vitamin, kápnu na něj trochu citronu, pustím vodu, zamíchám to – dyť to tak dělám pořád. Chytnu ouško a napiju se. Koho by napadlo, že v hrnku je horká! Fuj, málem jsem si spálila hubu a přitom jsem upustila hrneček. Koukejte, co z něj zbylo. To už neslepím, a zrovna tenhle krásnej cibulák byl můj oblíbený!“ rozčiluje se provozní. Pak se podívá na Prímka: „Wernere, to bude tím tlakem vody. Zlobilo mě to v kuchyni už před chvílí, proto jsem volala Bublíka.“

  „Jardo, co je to za nesmysl s tou horkou vodou? Jdi se na to mrknout,“ přikazuje Prímek.

  Pak zahlédne přicházejícího Málka a jen suše dodá: „Asi byste měl jít s ním, majore.“

  Oba muži zamíří do suterénu. Tam jsou hlavní uzávěry a rozvody vody. Vrátí se za několik minut.

  „Šéfe, někdo se dostal do baráku a přehodil to. Víš, jako ty vody.“

  „To jako jde? To je možný?“

  „Je to možný, ale člověk se v tom musí vyznat. Navede se horká z trubek do rozvodů studený, třeba hadičkou přes nějakou vodovodní baterii. Pak teče do ventilů v části penzionu horká místo studený. Načasoval si to přesně, prevít jeden.“

  Málek se zamyslí. Je tu pár minut, a hned narazil na dvě podezřelé věci: nastříhaný plot u kurtu a přehozenou vodu v budově. Je jasné, že jeden člověk to nezvládne. Pachatelů je víc a nejde o žádné hlupáky. A co je důležité, musí to na Pohádce znát. Nebude snadné rozlousknout tenhle oříšek. Zajde s Prímkem do baru Kitty.

  „Prosím, zajistěte, aby nikdo neodjel. To platí pro Angličany, jejich doprovod, děvčata ze zámečku, vaši rodinu, přátele a také personál. Nic jim nenařizujte – naopak, buďte milý. Nesmíme vyplašit ty, co v tom mají prsty. Určitě udělají chybu. Dejte na mě – tahle vedra jsou ideální pro to, aby se spousta lidí přestala kontrolovat.“

  „Pane Málek, to bude maličkost,“ řekne a odchytí kolemjdoucího Vosáhla. „Profesore, prosím tě, ať Dáša přivede zraněné holky do jídelny. Přednesu závažné sdělení a také chci zahájit slíbený farewell.“

  Werner Prímek si dá hodně záležet na tom, co řekne. Začne tím, že do rána nikdo neopustí Pohádku. Svou řeč plnou patosu zakončí jasným a odhodlaným provoláním: „Přátelé, já vím, že jsem k vám mluvil už před tenisem, ale slibme si, že to celé zvládneme, že zastavíme kolotoč neblahých událostí, že ty bestie objevíme a potrestáme. Vím, že tento večer není vhodný na tancování a zábavu, ale zkusme alespoň na chvíli zapomenout na to špatné, co nás dnes potkalo. A ještě něco: chci přede všemi poděkovat zraněným holkám. Děvčata, opravdu si vážím toho, že jste sešly dolů a jste tu s námi.“

  Po jeho slovech se komunita semkla. Stává se, že lidé drží za jeden provaz, až když jsou ohroženi všichni. Proto je upřímná sounáležitost tak vzácná.

  Jenže ani zlo nespí. Stále je na Pohádce přítomno. Stáhlo se do ztmavlé místnosti, aby odtud poslalo cynickou zprávu: Vynikající práce ve sprchách! Fantastické představení!

  Na displeji se ukáže: To nestálo za řeč. Pro tebe udělám všechno, anděli.

  Nůžky nemilosrdně zapracují na plakátu. Čísi ruka vystřihne Slovensko a Slovinsko. Mapky s usměvavými děvčaty se promění v další papírové kuličky.

  „Vypadni, Mariko. Pojdi ven, Janica,“ zasyčí „anděl“ do ticha.

  Czernaiova Evropa se téměř rozpadla. Zbylo jen Česko a Ukrajina. Děvčata odtamtud vědí, co to znamená. Naštěstí má každá osobního strážce. Phil Jones se postará o Květu. John Gillespie o Jevropu.

  Ani Málek nezahálí. Neustále někam chodí a zase se vrací. Jeho notes se plní poznámkami. Vyšetřování začalo naplno. Bude to stačit?

(pokračování za tři týdny - 29.4.)