Joj, ľudová Čína, tam je budoucnost

Řada z vás s tím nebude souhlasit, ale stačí si poslechnout slova seběvědomého docenta,  jemuž zdatně sekunduje populární magistr a neotřelý pohled na dalších padesát let je na světě.

Kapitola šestá - pokračování    

Čerňušky   

(Sochy z písku 6.8.)

Je půl desáté a právě přestalo pršet. V penzionu se hosté decentně baví. Jak ubíhá čas, klesá jejich ostražitost. Velmi pomohlo, že se skupinky přemístily do pohodou dýchající klubovny. Jsou tu všechny Lídiny dívky, jež doufají, že zapomenou na děsivé okamžiky dnešního odpoledne. A daří se jim to. Uvolnily se a zase je slyšet smích. Podobně se chovají jiní. Třeba Slávinka je v družném hovoru s Brejlou. Docent udivuje mužíka odvážnými výhledy.

  „Ptal jste se mě, pane Brusinko, kam dospěje svět za padesát let. To je přece jasné: Číňané budou kontrolovat prameny Jeniseje a Leny, v Evropě jim budou patřit grécké a taliánské ostrovy a jako první kolonizují Mars. Kolego, dejte na mě.“

  „To bychom se jako nadace měli více orientovat na Čínu?“

  „No samozřejmě – ľudová Čína, tam je budoucnost. Já Alexovi furt radím, ať přesvědčí přátele v Londýně, že aglomerace jako Peking nebo Šanghaj jsou nadějí pro Evropu. Nikoliv Amerika, nikoliv Evropská únia. Přijdou miliony běženců a obě čeká osud starověkého Ríma.“

  „Pane docente, já také nechápu, proč se všichni bojí konfuciánské civilizace.“

  „Ale pozor, příteli – poměry se mění i v Číně. Za dvě generace tam bude půl miliardy křesťanů, budou to naši lidi. Jen pro vaši informaci, východ se probudil po tisíciletém spánku a nastupuje znovuzrozená Ríša středu. A jako křesťanská nakonec zvítězí!“

  „Ano, pane docente, to zcela koresponduje s mým přesvědčením. Říše středu plná křesťanů, tak to má být.“

  V podobném duchu si vyměňovali názory na dění okolo nás. Z jejich vět poznáte, že jsou ve skvělé formě a obavami z fantoma se nezatěžují. A pánové nejsou sami.

  Ve stejnou dobu si sebevědomá Lída usmyslela, že vyláká jednoho z Angličanů na schůzku...

(pokračování za tři týdny – 20.5.)