Kozí bradka a reformátoři malostranského sboru

Jsou tu necelý rok, ale už je o nich pořádně slyšet. Zvláště o jedné člence, pohublé dívce s velkýma borůvkovýma očima. Kdybyste jen tušili, jak umí pindat. Ale není to ona, kdo partičce šéfuje. Tím je muž zvaný...

Kapitola čtvrtá – pokračování   

Stará stodola hoří   

(Sochy z písku 4.3.)

Evangelista zve kluky do vozu. Po cestě vykreslí festival v nejlepších barvách. Za místo vybrali bývalý statek kousek od Sedlčan. Dobré zázemí pro vystupující masy diváků. Jedou rovinatou krajinou. Kolem nich jsou samá pole. Před cílem zahlédnou vesnická stavení: stodola, kravín, seník… Ještě tři kilometry a Matouš zabočí na louku o velikosti dvou fotbalových hřišť. Stojí tady přes tři sta aut. Asi dvě stě metrů od nich je vidět množství lidí.

  Než vychovatelé vystoupí z ojetého mercedesu, uslyší cennou radu: „Pánové, když bude chuť něco ďobnout nebo pokouřit, berte jenom od chlápka s kozí bradkou. Poznáte ho snadno: červený montérky a červená baseballová čapka s nápisem ‚Welcome Sweet Babies‘. Vy řeknete, že hledáte doktora Arnošta. On odpoví, že pan doktor odjel fasovat pivo. Vy dodáte: ‚To je škoda.‘ A pak už se domluvíte, jasný?“

  Cizinci se po sobě nechápavě podívají.

  „Neprůstřelná konspirace; to znáte, nebo ne? Věřte mi, s Kozí bradkou máme všechno pod kontrolou,“ vysvětluje předchozí slova.

  Je po osmé a londýnští vychovatelé kráčí k tisícihlavému davu. Nalevo jsou čerstvě posekaná pole, napravo smíšený les. Před nimi rozjařený statek, někde vzadu ztichlý kravín. Na vysokém pódiu řádí kapela z Dublinu. V kotli to neskutečně vře, neboť Irové to rozjeli na plný pecky. Mládenci míjejí desítky dlouhých dubových stolů. Všimnou si zaplněných lavic, ale také několika skupin obskurních návštěvníků. Festivalovou kulisu dotváří haldy povalujících se kelímků a rozšlápnutých vajglů.

  „Matouši, skvělý! Cítím se tu jako doma!“ volá nadšený Bobby.

  „Tamhle, vedle pódia, tam jsou vaše místa,“ ukazuje průvodce. Pak mávne na sotva zletilého kluka, který okamžitě přiběhne.

  „Prcku, ať nám výčepák připraví osm kousků. Doneseš je tady hostům, tak padej.“

  Mrňous se zvedne a maže ke stánku. Za okamžik je na stole baterie piv se sněhobílou pěnou.

  „Tak to v Anglii nemáme.“

  Bobby vezme kelímek a překlopí ho do sebe. Do minuty v něm zasyčí i druhé pivo. Kolegové jeho výkon napodobí. Poskok mrkne na šéfa a vzápětí pospíchá do výčepu s novou objednávkou.

  „Matouš je parádní hostitel, uvidíte sami,“ praví okatá slečna u stolu. Chce pokračovat, ale přeruší ji sám vyzdvihovaný Evangelista.

  „Tohle jsou ‚reformátoři Matoušova malostranského sboru‘,“ ukazuje na lidi u stolu a pokračuje: „Ano, až na jednoho jde o mé pražské přívržence. Působíme tam necelý rok, ale věříme, že se naše společenství brzo rozšíří i mimo hlavní město.“

  Postupně vstává z dubové lavice dvanáct podivuhodných postav, což u Angličanů vzbudilo pochyby. Sakra, co máme společného s nějakou církví? Bohatě nám stačily ty kostely.

  „Pro úřady jsem Auda, ale reformátoři mi říkají ‚Zornička‘. Možná vás bude zajímat, že někdy jezdím za ségrou do Londýna; má tam malý byt,“ tvrdí bezostyšně pohublá dívka s velkýma očima, se kterou měli čest před okamžikem se seznámit. Přeleze dvě individua a sedne si vedle Bobbyho.

  „Kluci, anglikánskou církev vám závidím. Má v sobě všechno, co miluju: starozákonní texty, katolickou tradici i protestantskou skromnost. Takovej náboženskej mix prostě žeru!“ dodává a dlouze potáhne z jointa. „Je z Colorada, THC dvacet procent, žádná tříprocentní sračka,“ ušklíbne se a foukne kouř na Bobbyho. Nezaměnitelné aroma je cítit všude.

  „Matouš nám na biblické hodině říkal, že anglikáni jsou fajn, hlavně jejich postmoderní křídlo. Prý vůbec nekladou omezení na tělesné prožitky. Ach jo, tam si to umí vychutnat…,“ přidá se mladíček s andělskou tváří, který obdivně vzhlíží k Audě.

  Ta mu předá cigaretu a zavelí: „Zmlkni, štěně; raději si dej čouda a nech brko kolovat. Nebo víš co? Ubal kámošům novýho buřta!“

  Postupně se přidávají do debaty další ze sboru, kteří jen potvrzují Bobbyho přesvědčení, že reformátoři jsou v pořádném rauši. Ale ať si pindají, co chtějí, hlavně že tu mají dobrý pivo.

  Uplyne další hodina. Věž z kelímků u hlučícího stolu pořádně narostla. Zásluhu na tom má i kluk, který vytrvale pendluje mezi výčepem, schovaným ve velkém stanu, a místem, kde sedí vychovatelé. Alkohol s marjánou už otupily jejich názorové ostří. Proto jsou smířlivější k excesům omladiny Matoušova sboru. Upovídaná Auda nechá kolovat další americkou trávu a Bobby začíná dívce rozumět. S pochopením poslouchá, co jim říká. Nakonec, vždyť je tak trochu od nich. Kde jinde naleznete tolik náboženských směrů než v kosmopolitním Londýně. V pubech nedaleko Speaker’s Corner poznal stejně potrhlé horlivce. Bože, ty její panenky, tak velké a tak krásné. Byla na očním, nebo bere…, ptá se sám sebe. Tuší odpověď, a snad proto se přisune až k ní.

  „Bobby, miláčku, současná víra je o tom, že se díky tomuhle,“ ukáže na nově ubalenou cigaretku, „můžeš spojit s kýmkoliv na nebi. Jo, i s beránkem božím. Když ho přijmeš, prožiješ rozkoš, na kterou nikdy nezapomeneš,“ tvrdí suverénně výstřední křesťanka.

  „Audo, hezky jsi to řekla, proto chci dnešní večer strávit s tebou. Viď, že spolu vystoupáme nahoru? Viď, že mě tam utopíš ve svých krásných očích?“ šeptá dívce do ouška. Od okamžiku, kdy mu dala první cigáro, je fascinován jejími borůvkovými zorničkami.

  Přidal se Matouš. Potřebuje, aby debata nabrala jiný směr. Vypráví divoké zážitky z nočního Londýna. Kluci se chechtají a on je přesvědčí, že v jejich městě opravdu žil. To Evangelistu potěšilo, neboť okolo stolu začíná kroužit muž s bradkou. Matouš sykne na Angličany: „Doktor Arnošt je tady.“

  Mládenci se dohadují. Něco už měli od té holky. Co zkusit jiný kalibr? Bobby je vehementně pro. Zbylí tři váhají. Arnošt nervózně přešlapuje; je vidět, že by rád udělal kšeft. Auda vstává a jde za ním. Pak se oba vracejí. Zastaví se u kluků. Rozhodnutí musí padnout každou chvíli.

  „Doktore, určitě od tebe něco koupíme,“ pronese Bobby a pokouší se vstát.

  „Dost! Tohle ne, opravdu ne! Ztratil jsi rozum?!“ vykřikne Phil Jones. Chytne Dailyho za rameno a zatlačí ho zpět na místo. Lidé ze sboru vnímají, že mezi cizinci nastal spor.

  „Hele, Bobby, dal sis trávu. OK. Ale už nic jiného, jasný? K čertu, nejsme tu soukromě. Nejsme tu za svoje prachy. Poslali nás sem ze spolku, za odměnu, chápeš to?“

  „Jones má pravdu: dáme pivo, možná cigáro, ale tamto ne,“ ozve se málomluvný Peter Breton.

  Bobby vidí, že je v menšině. Proto nic neříká. Jenže to neznamená, že by se podřídil Jonesovi. Pln vzdoru odvádí Audu od stolu. Za chvilku se vmísí mezi tanečníky. Kozí bradka sleduje, co bude dál. Čekal „pořádnej vejvar“, a teď tohle. Má skončit s prázdnou? Zlostně se na Matouše podívá a odchází pryč.

  „Árny, počkej! No tak, doktore. Zacílíme na tlusťocha. Je to slabej kus – neodolá. Poznám, že by si něco dal. Zlomíme ho; určitě Bobbyho zlomíme,“ opakuje Matouš.

  Muž v červených montérkách se otočí k davu. Mezi spoustou kroutících se postav je velký chlap k nepřehlédnutí.

  „Matouši, máš recht – to je náš objekt. Chce tu holku, stejně jako fet. Hele, jak si ji posadil na ramena a jak s ní ten bejk mává… To je vážně magor. Ještěže je Zornička tak drobounká.“

  „Jó, nemít přilepený stehýnka kolem jeho krku, tak mu uletí až k muzikantům.  Doktore, cejtím príma kauf.“

  „Matouši, souhlas. My teď počkáme na přestávku. Mladý se při tanci vyblbnou a budou povolnější.“

  Chrapláci odněkud z Dánska zakončili svoje vystoupení Heroinem od Velvetů. Vzápětí spíkr vyhlašuje dvacetiminutovou pauzu. Bradka je zkušený dealer. Za pódiem rychle domluvil obchod. Ještě vidí, jak dvojice mizí na kraji lesíka.

  „Miláčku, dobře, žes koupil od Árnyho tenhle matroš,“ zakuňká Auda a snaží se Bobbymu vnutit barevnou kuličku. „No tak, vochutnej lentilku; za chvíli jsme v nebi a tam si mě třeba utop.“

  Bobby má ale jiné choutky. Hodí dívku do trávy, strhne z ní rifle a zalehne ji. Brzy je v nebi i bez barevných pilulek.

  „Zaplatil celý platíčko, a v librách. Zbyde dost i pro tebe,“ sděluje Kozí bradka Matoušovi před velkým stanem.

  „Fajn, doktůrku, ale mně jde dneska o víc než o mizernou provizi. Dohlídni, ať je Zornička pořád s ním.“

  Je deset. Už se setmělo a rachot neustává. Phil Jones vidí, co se děje u jejich stolu. Pivo nahradila kořalka. Jestli budou takhle pokračovat, jsou za chvíli na šrot. Horší je, že Bobby zmizel. Zná ho a ví, že je schopen udělat nějakou pitomost. Musí ho najít, pak se vrátí na zámek. Ale jak? – Taxíkem, nebo je odveze Matouš? Slíbil jim to.

  Jones pozoruje Evangelistu. Nelze mu nic vytknout: nepije, nekouří a nejspíš bude čistej. Zrovna se potkal u stanu s tím bradatým exotem. Prý doktor – to určitě. Hele, teď se vydal až na louku, kde je parkoviště. Zase má někoho na mobilu, jako celý večer. Jones jde za ním, aby probrali návrat.

Ujde sto metrů, ale volající se mu ztratí ve tmě. Kam zmizel? Rozhlíží se – a najednou spatří jasné světlo. Panebože, s tímhle se už setkal. Je to oheň, a podle všeho pořádný!

(pokračování za tři týdny)