Profesora jen tak něco nepoloží – snad jenom to vedro
Kapitola druhá - dokončení
Slávinkovo osudové faux paux
(Sochy z písku 2.7.)
Mezitím se v hotelu objevily delegátky. V recepci na ně čekají řidiči Pája a Péta. Ti za chvíli odvezou v hotelových minibusech obě výpravy. Mládenci se dají s děvčaty do řeči. Po chvilce se holky zvednou a začnou vybalovat informační brožurky. Zbývá nadepsat jména na čtrnáct připravených balíčků. Jordan jde k recepci a požádá o červené desky. Vezme z nich seznam se jmény. Na horním okraji je nepřehlédnutelné „RED“. Zaujalo ji kostrbaté, neurovnané písmo. To snad psalo dítě…, bleskne jí hlavou.
„Měl jsem včera denní službu a ty desky donesla vaše sekretářka. Od kolegy, s kterým se střídám, vím, že pan Brusinka tam něco dával nebo vyndával –“ Zarazí se, pak s úsměvem pokračuje: „Bylo to tu hektické a pan –“
„To je v pořádku; pan Brusinka je můj strýc,“ zarazí ho Jordan. Načež se otočí ke kolegyni a ironicky prohodí: „To je mu podobné, dělat ještě v noci. Tohle tam dopisoval ručně, asi abych to nepopletla. Když vidím ten škrabopis, dovedu si představit, jak pařili.“
Samotnou ji překvapilo, že byla povolána ze dne na den. Má doprovázet Angličany, které nikdo nečekal. Ben jí říkal, že plán připravoval narychlo, tak ať se nebojí improvizovat. Má všemu nechat volný průběh a zbytečně do programu nešťourat. A to míní dodržet.
Jordan jde pomalu do jídelny. Nese sedm balíčků. Před sebou vidí pestrou směsici mužů. Odpočívají. Po dobrém jídle si vychutnávají vzácné okamžiky lidského bytí, kdy je tělo s duší v dokonalé symbióze. To pak člověk jen tak sedí, kouká a nic mu nechybí. Zastaví se u prvního stolu.
„Prosím, kde je pan Hamilton?“
Muži zpozorní, někteří se zasmějí, ale drobné dívky se to netýká. Smích vyvolala otázka, která nemá jasnou odpověď. Jordan sebou trhne. Je překvapená, když vidí, že se zvedli dva hosté. Dělí je dobrých pětadvacet let.
„Já jsem James Hamilton, a tohle je také Hamilton, pan Geoffrey Hamilton,“ ozve se mladší z nich. Usměje se na ni a tím zažehná trapnou situaci.
Jordan se na moment zarazí, ale pak znovu otevře červené desky.
„Promiňte, sháním pana Geoffreyho Hamiltona.“
„To jsem já,“ reaguje starší muž a vydá se k delegátce.
Ta se nejenom rychle zorientovala, ale během půlhodiny se jí podařilo nalézt společnou řeč s Geoffreym. Oba vědí, že souhra je důležitá pro zdárný pobyt cizinců u nás.
Brzy se začne chystat sedm starších mužů do červeného minibusu. Je mezi nimi i profesor Reachmen, který se vzpamatoval z dopolední slabosti.
„Pane profesore, cítíte se dobře? Nechcete zůstat v Praze? Můžeme vám zařídit vhodný pokoj, a to hned,“ osloví ho Jordan.
Profesor na ni spiklenecky zamrká. Pak se nadechne a zvolá: „Mladá dámo, osmdesátka na krku, to je prevít, ale já už budu hodný. Slibuji!“
Jordan ho pozoruje s velkými obavami. Proto zajde za Geoffreym. Shodnou se, že profesor má svůj věk a měl by se šetřit. Hamilton ji zaskočí, když uvede věc na pravou míru.
„Včera vypil osm piv a ještě byl na baru. Dneska toho moc nesnědl. Starocha ale jen tak něco nepoloží – snad jenom vedro.“
Delegátka se naštve. O tomhle jí na hotelu neřekli.
„Teď chápu jeho bledost, ale já si ho v tom vedru pohlídám. Geoffrey, vy mi s tím pomůžete. Tohle se v naší skupině nesmí opakovat!“ napomene důrazně kolegu, který s útlou dívkou souhlasí.
Také Sugar si vyndala z modrých desek seznam a i ji praští do očí málo čitelný nápis.
„Ta poznámka ‚BLUE‘, to je teda něco. Škrábe jako kocour, a to je vystudovaný učitel kreslení,“ říká se smíchem recepčnímu.
Sleduje zpovzdáli kolegyni, jak se baví s několika seniory. Aha, to je ta změna, o které mluvil ve čtvrtek Ben. Starší dali Jordan, na mě zbyli mladší a magistr měl potřebu stvrdit to značkami. Zeptám se ho na to. Volá Brusinkovi. Zkouší to několikrát, avšak bez úspěchu.
„Hele, Sugar, podle toho, co jsem slyšel, tak ještě vyspává, a kdoví, v jaký posteli,“ řehtá se recepční.
Co zkusit Bena? Ten ale není v Praze, protože mu začala dovolená. Sugar znejistí. Má ho obtěžovat? Když se zmýlí, sprdne ji, že zbytečně otravuje. Ne, Benovi volat nebudu, a Slávinkovi teprve ne, když je nedostupnej. Budu se držet desek, jak to po mně vždycky chtějí, vyřeší rázně zapeklitý oříšek.
„Ahoj Sugar, poslala jsem Benovi zprávu, že je vše v pořádku. Souhlasíš, nebo máte nějaký problém?“ ptá se jí kolem procházející hoteliérka.
„Paní Mílo, všechno je, jak má být, a my za chvilku startujeme. A děkuju, že jste Benovi napsala,“ vyhrkne ze sebe.
Sleduje podnikatelku, jak mizí v kanceláři, a neumí si představit, že měla s Benem kdysi aféru. Taková dáma, a ten plzeňskej ťulpas? To mi hlava nebere.
Z hlubokomyslných úvah ji vyruší povely, kterými si Jordan volá klienty k autobusu. Napadne ji, že Brusinka dal neteři starší pány úmyslně: lépe se hlídají, bývají zodpovědnější. Tím spíše, když jde o univerzitní profesory. To bude ono. Určitě se tak dohodli. Ben pořád opakoval, ať se moc nevyptáváme, že to mají se Slávinkou pod kontrolou. Sugar definitivně hází problém za hlavu.
Jde se představit svému zájezdu. V ruce drží BLUE seznam. Začíná číst jedno jméno za druhým a slyší sedmkrát jasné „Yes“. Je dobře, že mám na starost tuhle partu. Za dva roky, co to dělám, už vím jak na ně. V tom jsem zkušenější než Jordan. Jamie Hamilton, jejich vedoucí, vypadá jako rovný chlap. Jo, s těmi to půjde, ujišťuje se.
„Tak, mládenci, za chvíli sraz u modrého busu. A nic si tady nezapomeňte, už se vracet nebudeme.“
Rozdá ještě pár informací, udělí poslední rady a oni ji pozorně sledují. Každý její pohyb, každý její krok. Sugar si je toho vědoma. Ví, že se chlapům líbí. Jen tak mimoděk si zajede rukou do hustých kaštanových vlasů, které si nedbale rozprostře po opálených zádech. V ten samý okamžik se letní vánek opře do květovaných šatů půvabné dívky. Jemně je nazdvihne a chvilku si s nimi hraje. Ó, svět je tak krásný, říkají si hosté.
Minibusy Ford Transit opustily parkoviště hotelu. Po chvíli se cesty modrého a červeného rozdělí. Každá skupina má vlastní program. Ben ho přizpůsobil zaměření hostů. Starší se určitě nadchnou pro vše, co souvisí se středověkou varhanní hudbou. Mladší pracují s dětmi a rádi uvidí, jak o ně v Čechách pečujeme. Řidiči Péta a Pája vidí v zrcátku, že klienti jsou v pohodě. To je dobře. Praha byla jen začátek. Zbývají dva dny a dvě noci. A to je někdy věčnost.
Slávinka se probudil po poledni. Svíjí se u Mirdy na kanapi v kuchyni. Je mu zle, bolí ho hlava, zvrací a potí se. A venku je další tropický den. Na akci, kterou řídí, nemá pomyšlení. Teď si přeje jen jedno: znovu usnout. Povede se mu to, ale z povinnosti večer podat hlášení se nevyvlíkne.
(další příběh za tři týdny)
Luboš Vermach
Silnice plné kliftonů
Připravuje-li se zátah na nebezpečné živly, je třeba hodně policejních sil. Ne vždy to dopadne tak, jak se plánovalo. Pak ovšem vzniknou situace, které málokdo předpokládal...
Luboš Vermach
Když zelináři pašují sexuální otrokyně
Zdánlivě nesmyslnou činnost provozuje gang, který vypadá jako solidní zelinářská firma. Jenže zvyky z minulosti je neopustili ani dnes. Proto nepřekvapí, když policie otevře dodávku s kapustou a zelím, a najde mezi zbožím...
Luboš Vermach
Polyamorikem proti své vůli
Začalo to tím, že manželský pár poskytnul podnájem krásné mladé ženě. V průběhu let se v domě utvořil zajímavý trojúhelník. Potíž je v tom, že se vztahy v trianglu povážlivě vychýlily jedním směrem
Luboš Vermach
Miláčku, ty víš, že já už jiná nebudu
Všemi mastmi mazaná paní Gregorová ví moc dobře, jak se dostat k tomu, co chce. Bez ohledu na to, co nakonec způsobí, si jde tvrdě za svým cílem
Luboš Vermach
Každá tady ví, že jsou všichni stejný
Tahle otřepaná věta byla pronesena na pravidelném dýchánku vybraných dam z lepší společnosti. Koho se týkala je nabíledni. Ale souhlasily s ní všechny účastnice, které se dostavily?
Luboš Vermach
Kam ukryli sexuální otrokyně?
Jsou věci, nad kterými bychom neměli přivírat oči. Pokud tak učiníme, začnou nám narůstat do neřešitelných problémů. Potom se i při sebelepší práci policie nedá vše napravit. Nebo snad ano?
Luboš Vermach
Nalákali je do Anglie na modelky
Začínali jako překupníci s lidským masem. Pak se chytli šance a začali podnikat v legálním byznyse. Uspěli a dnes jsou z nich velcí obchodníci. Přesto neopustili kšefty z minula. A to nezůstalo bez odezvy...
Luboš Vermach
To byly časy, když se tady práskalo
Pojďme se vrátit o několik desetiletí zpět a přečíst si, čím se tehdy někteří, co to později dotáhli hodně vysoko, zabývali. Je to sice k uzoufání, ale čert ví, co se děje dnes. Nebo myslíte že ne?
Luboš Vermach
Jako voják naší lidové armády se snažím o udržení světového míru
Tohle a jiné režimní plky otisklo kdysi Rudé právo v rubrice "Ohlasy čtenářů" zapálenému kapitánovi tehdejší armády. Mnozí se dnes podiví, kam až to mladý důstojník dotáhnul. Jenže minulost dostihne člověka, když to nejméně čeká.
Luboš Vermach
Dej mi sílu, abych ten projekt dotáhl do konce
Jo, takhle si občas povzdechnete, když děláte s lidmi jako je Benův poskok Slávinka. Tenhle poseroutka vám třeba na otázku "proč úkol popletl" sebejistě odpoví, "že neví" a jeho manžel Mirda ho za to dokonce...
Luboš Vermach
Necháme problém být, však on časem vyhnije
Já bych si tím nebyl tak jistý. Právě tam, kde to člověk nejméně očekává, nemusí uvedená premisa platit. Potom nezbývá než věřit, že z maléru nějakým zázrakem vyklouzneme. Ale co když ne?
Luboš Vermach
Hlásím splnění úkolu, obě výpravy jsou mimo ČR
Tuhle zprávu jsme poslali šéfům do Londýna. Že nám hrozila parádní ostuda? To nikomu nevadí. Hlavně, že jsme "Seniory" a "Sirotky" v pořádku odlifrovali. Já vím, trochu drsné, ale jsme přece v...
Luboš Vermach
Je tohle konec ďábelské ženy?
Vždy chtěla být na čele. Tomu obětovala veškerý čas a energii. Stejně jako k sobě se chovala k podřízeným. Chtěla po nich víc a víc. Když děvčata úkoly zvládla, nároky zvýšila. K čemu to ve finále vedlo? Budete se divit, ale...
Luboš Vermach
Sedm rozhněvaných děvčat nemělo s napadenou slitování
Co k tomu dodat? Snad jen to, že trestnou výpravu plnou násilí orámovala slova jako mrcha, suka, prasica, sviňa, szuka, schweine nebo kur... Adresátkou tolika nenávistných slov může být jedině...
Luboš Vermach
Proč to odnesla i prdelka česká, proč?
Horká červencová noc je jako stvořená na báječný rande. Jenže to by se na vás nesměli přilepit Veselej a Rohatej. Tihle dva gumáci totiž mají na svědomí několik...
Luboš Vermach
Lištičko, vylez ven, čeká tě budulínek
Je možné, že krásná dívka probudí v seniorovi roky spící zvíře? Podle toho, co jsme od ní slyšeli, ano. A došlo k tomu takto...
Luboš Vermach
Ukrajinka Jevropa
Jistě, je milá a statečná, ale ani ona se neubrání faux paux, když se zapomene s jedním z cizích ochránců, jenž je jí tak sympatický.
Luboš Vermach
Už několik let flirtuje s mladými muži
Proč ne, když jí románky o generaci starší manžel velkoryse promíjí. Jenže nyní se známá podnikatelka přepočítala. O urostlého mladíka projevila zájem její neméně přitažlivá neteř. Ta jde podobně jako teta tvrdě za...
Luboš Vermach
Joj, ľudová Čína, tam je budoucnost
Řada z vás s tím nebude souhlasit, ale stačí si poslechnout slova seběvědomého docenta, jemuž zdatně sekunduje populární magistr a neotřelý pohled na dalších padesát let je na světě.
Luboš Vermach
Dvě půvabné "Zaďulky" vlezly pod sprchu, pustily si vodu, a najednou ucítily, jak...
To, co potkalo po tenise ve sprše Mariku a Janicu, je šílené. Radost z toho má jen mamlas, co tyhle věci provádí. Ale kdo to je? A není jich víc?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 133
- Celková karma 22,72
- Průměrná čtenost 842x
Hezký den všem přeje V .R. Mach