Nastal čas pro změny

Po každé krizi přichází úleva, což bývá nejlepší čas na uskutečnění změn. To si uvědomují lidé, kteří rozhodují o osudech jiných. Otázkou je, zda se to bude týkat i našeho člověka v Praze ...

Kapitola první

Nová naděje

(Sochy z písku 1.1.)

(Ben Preuss, Mirek, ČR)

Píše se dvacátý první březen roku dva tisíce čtrnáct a my se ocitáme v Praze. Když včera stanice hlásily, že přijde hezký den, věřil tomu málokdo. A přesto onoho pátečního rána vysvitlo nad městem jasné slunce, aby symbolicky sdělilo všem nedočkavcům, že nastalo jaro. Všiml si toho i Ben, když v dobré náladě opustil vinohradskou garsonku. Venku si takřka dětinsky vychutnává konec zimy. Vždy je to stejné, a vždy je to nádherné. Staré mizí a nové nastupuje. Tíha okolního světa mu připadá v čase rovnodennosti mnohem snesitelnější.

  Za několik minut vchází do domu na rohu, kde Vodičkova ulice ústí na Václavské náměstí. Jako každé ráno oželí výtah. Vyběhne několik schodů a ocitne se ve druhém poschodí. Odkóduje dveře a vstoupí do sídla nadace. Projde chodbou, zabočí doprava a po několika krocích vejde do své kanceláře. Otevře okno a vykloní se ven. Václavák pomalu ožívá. Usedne ke stolu a zapne počítač. Ještě netuší, že se zanedlouho spustí řetězec událostí, který ovlivní jeho další osud.

  Čtyřicátník Ben tady není „bossem“, jak tomu říkají jeho londýnští příbuzní. Tím je Benův vzdálený bratranec George Gregor. On na post předsedy správní rady nikdy nepomýšlel. Je realista a chápe, že takové místo může zastávat jen někdo z rodiny strýce Charlese. Sám dělá v nadaci správce nebo administrátora, chcete-li, a to už od podzimu devatenáct set devadesát jedna, kdy Gregorovi pobočku založili.

  Angličanům slouží rád a doufá, že v tom bude pokračovat. Mrzí ho ale, že se původně dynamický projekt plný entuziasmu změnil během dvaceti let v přehlídku pompézních, avšak notně strnulých soch z písku. Na první pohled je jejich činnost chvályhodná, výsledky v českém kontextu oslnivé, ovšem chybí tomu pevné základy a jasný směr. Vše je konáno na efekt, dlouhodobá perspektiva nikoho nezajímá. A objevují se problémy, jejichž řešení nadace stále odkládá. Viní z toho Londýn, který o všem rozhoduje sám, ale též sebe, neboť neměl na takovou hru přistoupit. Ben dobře ví, že sebevětší písková socha časem neobstojí s méně okázalou, zato solidní stavbou z kamene.

  A ještě jedna věc ho trápí. Už několik let pociťuje, že pracuje z jakési setrvačnosti. Nové výzvy nepřicházejí, a on postupně ztrácí ambice. Dřív byl mnohem ctižádostivější. Měl zálusk na jedno lukrativní místo. Nešlo o bosse, nýbrž o pozici českého zástupce v londýnském řídicím výboru, jemuž zasvěcení říkají „Klondike“. Původně posměšná narážka bankéřů ze City se brzy uchytila. Jenže do roka se Gregorům povedl obchod století, s nevyužívanými pozemky, a v Londýně najednou získalo označení zcela jiný význam. Ve spojení s rodinou Duncan-Gregorů se stalo známkou úspěchu a blahobytu.

  Z hlediska pravomocí není členství v Klondiku významná funkce, ale přináší nositeli neskutečné výhody: finanční, společenské i zážitkové. Našinec se vypraví jednou za kvartál na týden do Londýna. Tam absolvuje řadu nezáživných schůzí, kdy lidé svázaní s klanem Duncan-Gregorů burcují přítomné manažery, aby byli lepší a ještě lepší. Když je člověk snaživý a ctí loajalitu, brzy narazí na zlatý důl.

  Před dvaceti lety se uvažovalo i o Benovi. Bojoval jako lev, avšak vybrali zkušenějšího. Až současný zástupce odejde, Gregorové nejspíš vsadí na někoho z mladých. Při této myšlence se smutně usměje. Je smířen s tím, že se židličky v Klondiku nedočká. Nezatrpkl, ale chybí mu jasný cíl. Něco, kvůli čemu by se každý den těšil do práce. Často si vzpomene na otce, když se ho ptával, jak může jako primář vydržet dlouhé a opakované služby v nemocnici. „Víš, chlapa musí práce bavit, jinak je s ním zle,“ bývala jeho odpověď. Přesto by neměnil.

Ve svých pětačtyřiceti si neumí představit, že by začínal jinde. A proč také, když ho šéfové chválí? Oceňují, že se k práci staví čelem a vždy si nějak poradí. Kancelář má skvělou pověst – a on s lidmi zevnitř i mimo nadaci dobře vychází.

  Avšak existuje výjimka a tou je Alex Drábek. Český zástupce v Klondiku. O víc jak generaci starší konkurent mu léta pije krev. Stará struktura, která v listopadu rychle otočila, je neustále krok před ním. Ben ve skryté válce nevítězí, ovšem nevzdává se. Pochopil, že jedinou šancí, jak uspět, je zvolit protivníkovy zbraně. Proto už dlouho shání materiály dosvědčující Drábkova svinstva. Rozhodil sítě mezi známými – ale stále nic. Třeba je opravdu nedotknutelný. Někdy se mu vybaví chvíle, kdy zakládali nadaci. Tehdy Charles přivedl postaršího vysokého muže. Drábkův tvrdý ksicht se mu zdál povědomý. Věděl, že se potkali, ale ne a ne si vybavit, kde to bylo. Zběhlý funkcionář, velké zvíře, partajní eso, týpek, co se prosadí za každého režimu, napadlo ho okamžitě.

  Drábek byl místopředsedou správní rady pražské nadace od jejího založení a myslel si i na místo předsedy. Jenže přišlo památné zasedání v roce dva tisíce osm, konané v malostranském hotelu U Modrého kocoura. Tehdy odstoupil z funkce předsedy Charles. Jenže jeho nástupcem se nestal ambiciózní Drábek, ale syn George. Ten konkurenta okamžitě odstavil do pozice řadového člena rady. Arci tím Drábek nadobro ztratil šanci stát se bossem; podržel si žádanou funkci v Klondiku.

Londýn

Téměř dvacet let zastupuje Prahu v londýnském řídicím výboru. Této pozice, spojené s řadou pohádkových výhod, se drží jako klíště. Není se co divit. Dostat se do exkluzivního klubu ředitelů z celé Evropy je velkým lákadlem pro všechny, kteří jsou spjatí s nadací. Moc, kontakty a bohatství přitahuje hodně zasvěcených. Jenže na Česko připadá v Klondiku pouhopouhé jedno místo.

  Drábkova genialita spočívá v tom, že pokaždé pro sebe vytěží maximum. Vyjma zklamání u Kocoura nikdy neprohrál. Vždy dosáhne cíle, který si předem vytyčí. Musí se mu přiznat, že je vzdělaný, sečtělý, zná několik jazyků a jeho schopnost sebeovládání a manipulace s lidmi je znamenitá. Takový James Bond po česku, chráněný neproniknutelným štítem tajemna. Je tu však pořád jeho problematická minulost s mnoha stinnými kapitolami. Proto ho Ben nesnáší a touží po jeho skalpu.

  Alexovi bude letos sedmdesát šest let a v Londýně se ozývají hlasy, aby odešel do důchodu. Problém je, že on na penzi rozhodně nepomýšlí. Navíc má silného zastánce ve starém Gregorovi. Znají se z dob, kdy byla Evropa rozdělená. Prvně se viděli na Helsinské konferenci před čtyřiceti roky. Každý stál na jiné straně barikády, ale nějakým zvláštním způsobem si padli do oka. Vše je o to podivnější, že na počátku byli nesmiřitelnými soupeři. Časem se karta obrátila a Charles se stal Drábkovým patronem. Toho Alex mistrně využil a vetřel se do jeho přízně, což se mu po převratu náramně hodilo.

  Spolupráce se vyplatila oběma, neboť při rozjezdu potřeboval Charles někoho, kdo se dobře orientuje v českém prostředí. Nemohl si vybrat lépe, protože Drábek se znal prakticky s každým, kdo v Praze něco znamenal. Lhostejno, zda patřil k nomenklatuře či disentu. Jedni tvrdí, že pracoval jako dvojitý agent, druzí jej považují za křiváka, co v tom umí chodit. V každé době byl na výsluní. Vyznal se v tlačenici, věděl, kam se přidat. A když to nešlo jinak? – Zmizel a po čase se vynořil. Možná to skutečně hrál na obě strany. My to nevíme, alespoň většina z nás.

  Utekl měsíc a přišly Velikonoce. Ben je strávil se svými nejbližšími v Plzni. Byly jedny z nejhezčích, neboť zažil nečekané zmrtvýchvstání. O velikonoční neděli se mu ozvala sestra, od níž se dověděl neuvěřitelnou věc. Ale začněme hezky popořádku. Duncanové, a s nimi londýnští Gregorové, drží po generace na Velký pátek tradici, kdy pozvou na panství nejenom své anglické přátele, ale také někoho z příbuzenstva rozesetého po celém světě. Letos padla volba na Jiřinu. Přiletěla už ve čtvrtek a hned se jí ujala Patricie. Sestřenky, mimochodem stejně staré, dělí je pouhý den, spolu strávily většinu času. Setkání kamarádek mělo obvyklý průběh: řeči, dojmy, řeči, city, řeči, děti a hlavně ti nesnesitelní chlapi. Jedna zpráva ale s Jiřinou zacloumala. Ještě z Anglie se spojila s bratrem, aby mu tlumočila to, v co už nedoufal.

  Jindy opatrná Pat se v sobotu před Jiřkou po pár skleničkách rozpovídala. U Gregorů se na Bena nezapomnělo, ba co víc, počítá se s ním. Je to čerstvá informace. Do roka, víc ne, půjde Drábek od válu a Ben je na řadě. Minulý víkend byla na Pelhamu svědkem vzrušeného rozhovoru, ve kterém Henriette vyčetla Charlesovi, proč ve výboru ještě drží toho dědka. Za Prahu má sedět v Klondiku Ben. Je mladší, v nadaci je stejně dlouho a především je to jejich krev. Doba, kdy se muselo platit té bolševické korouhvičce za informace, je snad pryč. Teta při svém výlevu dokonce bouchala pěstí do stolu a strýc se nezmohl na slovo. V salonu bylo plno lidí a mezi nimi také ti, co jsou spojeni s londýnskou nadací. Vše musel žehlit George. Nejprve podpořil mamá a sám si přisadil, že s Drábkem do správní rady už nepočítá. Vzápětí přítomným vysvětlil, že Ben je na významné posty dlouhodobě připravován.

  Člověk znalý rodiny Gregorů ví, že baronka je prostořeká žena a nemá Drábka ráda. V jejich londýnském domě, kam ho Charles párkrát pozval, mu vždy akorát podala ruku a prohodila cosi o vrtošivém anglickém počasí. Nic víc. Na yorkshirské panství, které ona přinesla do rodiny, se Drábek nikdy nedostal, ač o to tolik stál. Stará paní se tu a tam nechává slyšet, že tenhle člověk, tak jej nazývá, se u nich na zámku objeví jedině přes její mrtvolu. A ona se prý umřít nechystá.

  Nečekaná zpráva vyvolala u Bena nadšení. Když opadla první vlna emocí, uvědomil si, že cesta na vrchol bude těžká. Jistě, anglická teta je na jeho straně. Je jejím oblíbencem. To poznal hned při prvním setkání, když otevírali nadaci.

Koláž 1

  Jenže strýček Charles je konzerva všech konzerv a Drábka se jen tak nevzdá. Navíc o tom, kdo se kam posune, stále rozhoduje on. Nejdůležitější je pro Bena George, ale ani jeho podporou si není jistý. Kdysi se před ním vyjádřil, že až bude v Praze šéfovat, zváží Benovu kandidaturu do správní rady. Od té doby je ticho po pěšině.

(pokračování za tři týdny)

Autor: Luboš Vermach | sobota 14.11.2020 16:59 | karma článku: 25,37 | přečteno: 784x
  • Další články autora

Luboš Vermach

Silnice plné kliftonů

Připravuje-li se zátah na nebezpečné živly, je třeba hodně policejních sil. Ne vždy to dopadne tak, jak se plánovalo. Pak ovšem vzniknou situace, které málokdo předpokládal...

6.4.2024 v 16:59 | Karma: 11,17 | Přečteno: 393x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Když zelináři pašují sexuální otrokyně

Zdánlivě nesmyslnou činnost provozuje gang, který vypadá jako solidní zelinářská firma. Jenže zvyky z minulosti je neopustili ani dnes. Proto nepřekvapí, když policie otevře dodávku s kapustou a zelím, a najde mezi zbožím...

16.3.2024 v 16:59 | Karma: 25,49 | Přečteno: 769x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Polyamorikem proti své vůli

Začalo to tím, že manželský pár poskytnul podnájem krásné mladé ženě. V průběhu let se v domě utvořil zajímavý trojúhelník. Potíž je v tom, že se vztahy v trianglu povážlivě vychýlily jedním směrem

22.2.2024 v 11:37 | Karma: 25,25 | Přečteno: 806x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Miláčku, ty víš, že já už jiná nebudu

Všemi mastmi mazaná paní Gregorová ví moc dobře, jak se dostat k tomu, co chce. Bez ohledu na to, co nakonec způsobí, si jde tvrdě za svým cílem

10.2.2024 v 16:59 | Karma: 25,36 | Přečteno: 761x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Každá tady ví, že jsou všichni stejný

Tahle otřepaná věta byla pronesena na pravidelném dýchánku vybraných dam z lepší společnosti. Koho se týkala je nabíledni. Ale souhlasily s ní všechny účastnice, které se dostavily?

20.1.2024 v 16:59 | Karma: 26,33 | Přečteno: 611x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Kam ukryli sexuální otrokyně?

Jsou věci, nad kterými bychom neměli přivírat oči. Pokud tak učiníme, začnou nám narůstat do neřešitelných problémů. Potom se i při sebelepší práci policie nedá vše napravit. Nebo snad ano?

30.12.2023 v 16:59 | Karma: 25,74 | Přečteno: 774x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Nalákali je do Anglie na modelky

Začínali jako překupníci s lidským masem. Pak se chytli šance a začali podnikat v legálním byznyse. Uspěli a dnes jsou z nich velcí obchodníci. Přesto neopustili kšefty z minula. A to nezůstalo bez odezvy...

16.12.2023 v 16:59 | Karma: 25,52 | Přečteno: 836x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

To byly časy, když se tady práskalo

Pojďme se vrátit o několik desetiletí zpět a přečíst si, čím se tehdy někteří, co to později dotáhli hodně vysoko, zabývali. Je to sice k uzoufání, ale čert ví, co se děje dnes. Nebo myslíte že ne?

25.11.2023 v 16:59 | Karma: 26,18 | Přečteno: 703x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Jako voják naší lidové armády se snažím o udržení světového míru

Tohle a jiné režimní plky otisklo kdysi Rudé právo v rubrice "Ohlasy čtenářů" zapálenému kapitánovi tehdejší armády. Mnozí se dnes podiví, kam až to mladý důstojník dotáhnul. Jenže minulost dostihne člověka, když to nejméně čeká.

11.11.2023 v 16:58 | Karma: 25,46 | Přečteno: 942x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Dej mi sílu, abych ten projekt dotáhl do konce

Jo, takhle si občas povzdechnete, když děláte s lidmi jako je Benův poskok Slávinka. Tenhle poseroutka vám třeba na otázku "proč úkol popletl" sebejistě odpoví, "že neví" a jeho manžel Mirda ho za to dokonce...

28.10.2023 v 16:59 | Karma: 26,00 | Přečteno: 449x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Necháme problém být, však on časem vyhnije

Já bych si tím nebyl tak jistý. Právě tam, kde to člověk nejméně očekává, nemusí uvedená premisa platit. Potom nezbývá než věřit, že z maléru nějakým zázrakem vyklouzneme. Ale co když ne?

7.10.2023 v 16:59 | Karma: 25,26 | Přečteno: 523x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Hlásím splnění úkolu, obě výpravy jsou mimo ČR

Tuhle zprávu jsme poslali šéfům do Londýna. Že nám hrozila parádní ostuda? To nikomu nevadí. Hlavně, že jsme "Seniory" a "Sirotky" v pořádku odlifrovali. Já vím, trochu drsné, ale jsme přece v...

16.9.2023 v 16:59 | Karma: 25,34 | Přečteno: 599x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Je tohle konec ďábelské ženy?

Vždy chtěla být na čele. Tomu obětovala veškerý čas a energii. Stejně jako k sobě se chovala k podřízeným. Chtěla po nich víc a víc. Když děvčata úkoly zvládla, nároky zvýšila. K čemu to ve finále vedlo? Budete se divit, ale...

26.8.2023 v 16:59 | Karma: 25,77 | Přečteno: 821x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Sedm rozhněvaných děvčat nemělo s napadenou slitování

Co k tomu dodat? Snad jen to, že trestnou výpravu plnou násilí orámovala slova jako mrcha, suka, prasica, sviňa, szuka, schweine nebo kur... Adresátkou tolika nenávistných slov může být jedině...

5.8.2023 v 16:59 | Karma: 25,63 | Přečteno: 1065x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Proč to odnesla i prdelka česká, proč?

Horká červencová noc je jako stvořená na báječný rande. Jenže to by se na vás nesměli přilepit Veselej a Rohatej. Tihle dva gumáci totiž mají na svědomí několik...

15.7.2023 v 16:59 | Karma: 25,80 | Přečteno: 689x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Lištičko, vylez ven, čeká tě budulínek

Je možné, že krásná dívka probudí v seniorovi roky spící zvíře? Podle toho, co jsme od ní slyšeli, ano. A došlo k tomu takto...

24.6.2023 v 16:59 | Karma: 25,68 | Přečteno: 575x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Ukrajinka Jevropa

Jistě, je milá a statečná, ale ani ona se neubrání faux paux, když se zapomene s jedním z cizích ochránců, jenž je jí tak sympatický.

3.6.2023 v 16:59 | Karma: 25,23 | Přečteno: 604x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Už několik let flirtuje s mladými muži

Proč ne, když jí románky o generaci starší manžel velkoryse promíjí. Jenže nyní se známá podnikatelka přepočítala. O urostlého mladíka projevila zájem její neméně přitažlivá neteř. Ta jde podobně jako teta tvrdě za...

20.5.2023 v 16:59 | Karma: 25,63 | Přečteno: 794x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Joj, ľudová Čína, tam je budoucnost

Řada z vás s tím nebude souhlasit, ale stačí si poslechnout slova seběvědomého docenta, jemuž zdatně sekunduje populární magistr a neotřelý pohled na dalších padesát let je na světě.

29.4.2023 v 16:59 | Karma: 25,90 | Přečteno: 652x | Poezie a próza

Luboš Vermach

Dvě půvabné "Zaďulky" vlezly pod sprchu, pustily si vodu, a najednou ucítily, jak...

To, co potkalo po tenise ve sprše Mariku a Janicu, je šílené. Radost z toho má jen mamlas, co tyhle věci provádí. Ale kdo to je? A není jich víc?

8.4.2023 v 16:59 | Karma: 25,80 | Přečteno: 1194x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 133
  • Celková karma 21,82
  • Průměrná čtenost 842x
Ekonom, účetní, dělňas, skladník, zástupce ředitelky, fotbalista a dopisovatel. Tak za tohle všechno jsem  dostával peníze. Dnes jsem spokojený a skromný rentiér, proto se mohu věnovat tomu, co mě baví. Třeba vyprávět  příběhy o lidech, které jste určitě někde potkali. Já kupříkladu ve svých románech "Miláček Anglie" a "Ta naše nadace česká". Chcete-li vědět více o této "everlasting story", neváhejte a pište na machvr@seznam.cz

Hezký den všem přeje V .R. Mach

Seznam rubrik