Mám pro slečnu Gregorovou slabost. Chci být tím, jenž jí...

Takto bezelstně se vyznala do médii jedna známá osobnost. Co myslíte, šlo o jejího expřítele, letitého obdivovatele, osobního zpovědníka, televizního redaktora, bývalého učitele tělocviku nebo zakuklenou milenku?  

Kapitola devatenáctá - pokračování

Justin

(Miláček Anglie 19.8.)

Blíží se dvanáctá. Kostel svatého Petra se téměř zaplnil. Zbývá obsadit volné lavice vepředu. Ty čekají na hosty, kteří právě dorazili. Jsou slyšet vzrušené hlasy: „Vidíte ta auta? To jsou oni! Nepřijeli všichni, půlka zůstala na zámku. To se posune začátek? – Jo, o hodinu, teď mi to říkala vikářka.“

  Anglikán John, jedna z ústředních postav slavnosti, si problémy nepřipouští. Když vstupuje do kostela, lakonicky odpoví redaktorovi z BBC: „Ptáte se, co říkám na zpoždění? – Že se nic neděje. Obřad bude, a to je hlavní. Rozhlédněte se kolem. Vidíte to co já? – Všude samé přívětivé tváře. Proč tomu tak je? – Protože nikdo nikam nespěchá. Nebo snad ano?“

  Redaktorem, který tu a tam někoho odchytne, je zkušený Roger. Stojí na schodech u sloupu kamenného oblouku a vyhlíží další respondenty. A vskutku, i na něj pozitivně působí uvolněná atmosféra, která zde panuje. Je však v týmu jediný. Ostatní kolegové jsou na mrtvici. Hodinový odklad jim zcela naboural program.

  „Kdyby šlo o královskou rodinu, neřeknu ani slovo. Jenže Duncanové s tím jejich rodinným propletencem Windsory nejsou,“ lamentuje Coco, které svěřili režii přenosu.

  Už od jedenácti bombarduje své lidi v Harrogate: „Pamelo, co se to tam děje? Před chvílí viděli mladou Gregorovou ve městě před nějakým kadeřnictvím. Vyhřívala se na sluníčku, jako by byla na Tahiti. Jo, slyšíš dobře, opírala se o zánovní chrysler. Usměvavá, v riflích a svetříku. Dokonce prý někomu vysekla vzorové pukrle. Takové, co se dělá před Alžbětou. Ale ano, poznali ji, i když má krátké vlasy. Já tušila, že to bude průšvih.“

  Podobných telefonátů měli Pamela a Roger několik. Coco si vydechla až před polednem, kdy dorazila ze zámku první skupina. Vzápětí začal Mac přesvědčovat vedoucího vysílání, aby se alespoň obřad přenášel na celonárodním kanálu. Zabrala argumentace, že do jedné si to ošéfuje regionální studio v Leedsu. Hluchou hodinu vyplní krátkými rozhovory. Byla by škoda nevyužít přítomnosti tolika známých osob na jednom místě. Jejich postřehy se prostřídají se záběry neokoukaného Harrogate. Tvrdí se přece, že je to nejlepší místo pro život v Anglii. A poslali jsme tam Velkého Dicka. Tahle věta nakonec rozhodla.

  „Poslouchejte všichni, Mac ukecal šéfy. Dáme hodinku improvizace, na tom bude dělat Leeds, ale obřad skutečně uvidí celá Anglie. Lidičky, hlavu vzhůru, to zvládneme. Hodina H nastane v jednu, tak nic nepodělejte!“ povzbuzuje své ovečky Coco.

  Následující minuty proběhly v klidu, pomineme-li narůstající množství příchozích, které významná událost a hezké počasí vytáhly před kostel. Venku se jich tísní dva tisíce. Uvnitř je rezervováno tři sta míst, především pro pozvané, ale sedadla zbyla také na několik šťastlivců, jako je Connie. Pamela přemlouvá na ulici zvědavce, aby něco řekli televizním divákům. Roger dělá to samé se známými tvářemi. Jsou tu zástupci aristokratických rodů, ale též lidé z byznysu, kultury a sportu. Před kamerou se neváhají podělit o názor politici. Nemá cenu všechny jmenovat. Byl by to dlouhý seznam.

  Po půl jedné dorazila rodina. Matka s dítětem a nejbližší příbuzní vstoupí do svatého Petra jiným vchodem. Čeká je setkání s biskupem Johnem a lidmi z BBC. Je nutné naposledy si říci, jak bude vše probíhat. Do začátku přenosu zbývá patnáct minut. Venku Roger zastaví vysokého usměvavého muže v elegantním obleku. Ten ochotně souhlasí s několika otázkami.

  „Lorde Colebrooku, víme o vás, že patříte k nejbližším přátelům rodiny. Jak se na křtiny těšíte?“

  „Rogere, díky za optání. Samozřejmě že se velmi těším a moc si považuji, že mě lady Patricie pozvala.“

  „Příčiny zdržení nám neprozradíte? Povídá se ledacos.“

  „To se při velkých akcích stává, že všechno nejde tak, jak chcete. Nevěstu – promiňte, maminku ženské dlouho upravovaly, oblékaly a krmily. Znovu se omlouvám – myslel jsem: krmily kojence, teda ona ho krmila, ne, ona ho kojila, to není tak jednoduché,“ plká Zmiják.

  Coco zpozorní, těmhle intimnostem se měli vyhnout. Tak zní dohoda s Gregory. Nemá Rogera varovat, nebo ho dokonce utnout?

  „Váš názor na lady Patricii? Bude to dobrá maminka, co říkáte, Meveralde?“

  „Já mám pro Patricii slabost už roky. Chtěl bych jednou být tím mužem, který…“ Najednou vypadne obraz. Když po minutě naskočí, zabírá kamera blízký park.

  „Rogere, do hajzlu. Co jste to tam s Colebrookem pindali? Řekla jsem: žádná zmínka, žádný náznak něčeho, co evokuje, kdo je tatík mimina, jasný?“ slyší ve sluchátkách hulákat Coco, která pohotovým zásahem nedala Zmijákovi šanci, aby veřejně vyznal lásku krásné Patricii.

  A ještě jeden člověk chce Colebrookovi zavařit. V týdnu se dověděl, že tady bude. Neváhal ani minutu a ráno přijel. Teď sedí v nedalekém bistru. Zahlédne v televizi Zmijáka, jak zmateně vykládá o jeho bývalé žačce Pat Gregorové. Spořádá poslední kousek jablečného závinu, svlaží hrdlo sklenicí mléka a vyjde ven. Kousek odtud zaparkoval svůj citroën. Nechá ho na místě, jen z něj vyndá koženou aktovku. Kostel má na dohled, je to necelých dvě stě metrů. Díky svalnaté postavě se snadno protlačí k hlavnímu vchodu. Potřebuje mít přehled o lidech, kteří opustí svatostánek. Stojí deset kroků od Rogera. Spolu s dalšími očekává, kdy odbije celá. To se právě stalo. U svatého Petra zahájili křest.

  „Dobrý den, všichni povstaňte, prosím,“ řekne anglikán John pevným hlasem. V jedné ruce má Bibli. Druhou cosi naznačuje Grimsbymu, který mu dělá pomocníka. Před nimi stojí Patricie ve žlutozelených květovaných šatech. Na hlavě má klobouček stejných barev. V náruči drží dítě, zabalené do vzácné zavinovačky. Každého zaujmou ručně vyšívané vzory vztahující se k duncanovským symbolům. Henriette, stojící nalevo od ní, zaslzí. Charles, který dělá garde z druhé strany, si zhluboka oddechne. Konečně to začalo.

  „Je vaše dítě už křtěné, nebo ne?“ ptá se biskup.

  „Ne,“ odpoví Patricie.

  Velký Dick v kratičké pauze sdělil divákům, proč má anglikán John na sobě purpurovou sutanu, červeno-bílé rouno a podivný černý šál. Musel být stručný, neboť biskup začíná předčítat z Bible.

  „Drazí moji, všichni lidé na Zemi se zrodili v hříchu a Ježíš je jejich spásou. Do Božího království vstoupí jenom znovuzrození…“

  Když skončí pasáž, podá Bibli Grimsbymu a převezme od Patricie dítě. To začne hlasitě naříkat. Biskup má co dělat, aby ho překřičel.

  „Křtím tě ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého,“ pronese známou formuli. Sáhne do křtitelnice, omočí si palec a udělá vřeštícímu chlapečkovi křížek na čelo.

  „Amen,“ dokončí větu.

  „Amen,“ opakuje po něm celý kostel. Novokřtěnec se uklidní. Grimsby se podívá na dítě, pak se usměje na Patricii. Ta jenom plaše zamrká. Cítí, že ji matka chytla za ruku. Biskup pokračuje.

  „Děkujeme ti z celého srdce, milostivý Otče, že jsi ve jménu Ducha svatého pokřtil zde přítomného Justina Lancastera Yorka Gregora.“

  Henriette stiskne dceřinu dlaň ještě silněji a láskyplně zašeptá: „Jsi hodná, Pat, že myslíš na rodinu.“

  V kostele to ale po biskupových slovech zašumí, neboť jméno přihlížející překvapilo. Nesouhlasná reakce anglikánovi neunikla. Z míry ho však nevyvedla. Před hodinou mluvil s arcibiskupstvím v Yorku. Všichni Patriciinu volbu chápou jako odkaz na slavnou tradici jejích předků a celé země.

  Energicky pokračuje: „… přijal ho za svého a on může být součástí našeho stáda. Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné, aby člověk stvořený k tvému obrazu povstal z Ducha svatého…“

  Naposledy se zhluboka nadechne a zakončí dnešní obřad tak, aby ho slyšeli v celém kostele: „Amen.“

  „Amen,“ odpoví sborově na závěr všichni. Biskup přistoupí k Patricii a vrátí jí Justina. Oběma požehná, pak prohodí pár slov s Gregorovými. Během chvilky se kolem nich utvoří chumel. Každý chce spatřit nového člena harrogateské farnosti.  Pocty být prvním se dostane jeho poručníkovi, lordu Duncanovi. Podívá se na mamá Gregorovou, pak na Patricii a jejího synka.

  „Děvče, s tím jménem jsi mě zaskočila.“

  „Richarde, nech ji být. Já si myslím, že je hezké, když si vzpomněla na rodinu mojí matky. Já vím, že se s nimi nebavíme třicet let, ale to přece neznamená, že neexistují,“ odpoví Henriette.

  „Henri, vážně to nebyla dobrá volba. Ne tady u svatého Petra. Vždyť víš, že Lancasterové jsou jediní, které jsem nepozval.“

  Proč Patricie uvedla na matrice tohle jméno, nikomu neřekla. Pravda je ale taková, že v roce devatenáct set dvacet si zde bral Winston York Duncan, mladší bratr předešlého, X. lorda, za manželku Janet Lancasterovou, bohatou aristokratku ze sto kilometrů vzdáleného Kendalu. Pamětníci tvrdí, že tvrdohlavá nevěsta byla příčinou mnoha nedorozumění v kraji. Janet odvozovala původ od zaniklých Plantagenetů, Lancasterů, Beaufortů a Gentů. Všude, kde se objevila, to dávala povýšenecky najevo. Podezřívali ji, že úmyslně provokuje a rozdmýchává staré spory. A to se lidem v Yorkshiru nelíbilo. Je pozoruhodné, že když se Janet narodil Edward, tak s tím přestala. Pak nastalo mezi kendalskými Lancastery a duncanovskými Yorky příměří. To se zlomilo v roce padesát devět. Tehdy si Duncanové na křtinách půlročního George Gregora na poslední chvíli prosadili, že se v chlapcově jméně nesmí objevit slůvko „Lancaster“. Banalita, ale ne pro ně. Ještě v kostele si vjeli do vlasů. Vše skončilo velkou rozepří a obě strany spolu nemluví dodnes. Teprve čas ukáže, zda Patriciina volba pomůže napravit to, co se kdysi pokazilo.

  Přímý televizní přenos skončil. Dál se plánují jen vstupy v rámci zpráv. Charles se přes mobil spojil s Coco. Shodli se, že vyjma úletu se Zmijákem, odvedla televize perfektní práci. Kamera i komentář se soustředily jen na podstatné záležitosti.

  „Pane Gregore, nabídli jsme veřejnosti symboly křtu: biskupa, matku, dítě a beránka na kříži. Tohle jsem chtěla divákům přiblížit. Tohle poselství si měli lidé odnést. A co vy? – Jste spokojen?“

  „Coco, byla jste excelentní.“

  Hosté opouštějí kostel, ale je jich tolik, že poslední odejdou až za půl hodiny. Také venku je pořád tisícovka lidí. Všichni by chtěli vidět malého oslavence. Proto se Patricie po přijetí bezpočtu gratulací  odebere s dítětem ven. Doprovází ji bratranci a lord Colebrooke. Než opustí budovu, připojí se k nim otec Grimsby. Domluvil se s Rogerem, že mu poskytne pár slov k obřadu. Oba též doufají, že přemluví Patricii, aby pozdravila diváky BBC.

  Ti vidí v krátkém vstupu po třetí hodině, co se děje před kostelem. Na schodech se objevil vedle Patricie vousatý Grimsby. Tlumočí jí prosbu z televize. Pat souhlasí a naznačí reportérovi, ať přijde k ní. Bratranci se chystají rozejít, jen Zmiják zůstává. Náhle jsou vedle sebe v jakémsi půlkruhu Patricie, Grimsby, Zmiják a Roger. Ten Colebrooka odstrčí. S ním mluvit nechce. Jenže mladý lord se zmocní mikrofonu. Má v úmyslu pronést pár vzletných frází na počest Patricie Gregorové.

  „Přátelé, chtěl bych vám sdělit, že já a Pat…,“ další slova mu uvíznou v hrdle, neboť se z davu vynoří ryšavý muž. Snadno přeskočí zábranu a zastaví se pět metrů před schodištěm. Tam vytáhne pistoli s dlouhou hlavní. Je to welrod, tichý zabiják, nejzákeřnější zbraň ve výzbroji Britské armády. Lidé jsou v šoku. Nikdo nemohl tušit, co si nezvaný host přinesl v aktovce.

  „Zmijáku, slyšíš mě?! Skoncujeme to!“

  „Parkere, nestřílej – já za nic nemůžu.“

  „Ale můžeš – ty, a nikdo jiný!“

  „Já ne, Parkere! To ona mě pořád pronásleduje.“

  „A co malý Joseph? Nebýt tebe, má rodinu.“

  „Ty víš, že s osudem malého Oghurka nemám nic společného.“

  „Ale máš!“

  Zamíří na muže, co mu pije krev, a zmáčkne spoušť. Vyjde rána. Pozorovatel by řekl, že Ginger použil atrapu. Nikdo nic neslyšel a Zmiják zůstal na nejvyšším schodu. Zoufalý výkřik však potvrdil hrůznost situace. Střelec netrefil cíl, avšak rána se odrazila od sloupu a zasáhla Grimsbyho. Roztržené stehno pod hýždí je toho důkazem.

  Parker zasune další náboj. Teď už nesmí minout. Nikdo se nezmůže na slovo. Jen Grimsby úpí na zemi. Jako blesk z čistého nebe pronikne éterem odhodlaný ženský hlas.

  „Pane učiteli, přestaňte s tím střílením! Zranil jste duchovního – to vám nestačí? Čeká vás kriminál a Josepha nikdy neuvidíte.“

  Ginger se otočí přímo k ní. Každý vidí, že má na mušce mladou ženu a její dítě. Patricie a Justin se okamžitě ocitnou v chumlu bratranců. Chráněná jejich těly zaslechne zoufalého tělocvikáře.

  „Musím to udělat, slečno Gregorová – vy víte, že to musím udělat.“

  Příští vteřinu se Zmiják skutálí ze schodů na chodník. Jeho zvířecí nářek a zakrvácená košile dokazují, že tentokrát Parker uspěl. Na zemi se ocitl také Roger. Pomyšlení, že bude třetí na řadě, jeho srdíčko neuneslo.

  „Kluci, zastavte toho šílence, nebo nás tu všechny vystřílí!“ vykřikne znovu Patricie.

  Parker další náboj nepoužije. Soka, po kterém pásl, dostal. Se zbraní v ruce se rozběhne pryč. Nahrává mu fakt, že na silnici stojí stovky vystrašených lidí. Rozestoupí se a on prchá špalírem ohromených svědků. Zdolat dvousetmetrovou vzdálenost k autu je pro něj hračkou.

  „No tak, chyťte ho – vždyť nám zkazil křtiny!“ mobilizuje Pat bratrance.

  Dříve než Parker nastartoval, zahlédl, jak se k němu blíží osm mladých mužů. Kupodivu, někteří mají také zbraň. Rozpoutala se honička. Jsou slyšet výstřely a kvílení kol. Bratranci pronásledují žlutý citroën. Vyrazili rovněž muži zákona. Pozdě. Právě se ozvala ohlušující rána. Pár kilometrů odtud ztratil na Harlowské ulici řidič kontrolu nad vozem. Sjel v plné rychlosti ze silnice a narazil do vzrostlých buků na kraji městského parku. Takový konec Patricie Gingerovi nepřála, i když jeho odporný čin vrhl na dnešní obřad stín. Celá událost trvala sotva pět minut. Kvůli vstupu BBC ji viděla celá Anglie. Komentář nepotřebovali. Takové drama by nevymyslel ani Mistr Hitchcock.

  Špatné se nakonec obrátilo v dobré, tak jako mnohokrát předtím v životě lady Pat. Odpoledne otiskl večerník Hlasy z Yorkshiru tuto zprávu: Miláček Anglie přežil peklo v Harrogate. Stručný článek byl doplněn barevnou fotografií přes půl stránky s nápisem „Statečná anglická dívka se postavila šílenému střelci“. Každý si mohl prohlédnout vlevo na schodech stojící maminku s kojencem. Vpravo dole muže odhodlaného střílet. Ona rukou o něco žádá. On na ni míří zbraní, která sama o sobě budí hrůzu. Momentka připomíná obálku rodokapsu. Bylo by to k smíchu, kdyby incident nezhlédly stovky před kostelem a miliony u obrazovek.

Chytlavý titulek se objevil všude. Ten den se stal Miláček Anglie, jak Patricii roky přezdívají média, skutečnou legendou.

(dokončení kapitoly za tři týdny)