Tohle se naší těhulce stát nemělo

Všichni víme, že se během chvilky může změnit lidský osud. Stačí jeden nedomyšlený čin, jedna nečekaná shoda náhod a neštěstí je na světě. A do téhle pasti spadla jednoho krásného dne i slečna Gregorová.

Kapitola devatenáctá

Justin

(Miláček Anglie 19.1.)

Od Vánoc pobývá Patricie u strýce Richarda, neboť tříkrálová dohoda o utajení jejího těhotenství stále platí. Lordův zámek, ležící uprostřed rozlehlého a málo obydleného kraje, je pro ni ideálním úkrytem. Přesto není možné odříznout Pat od okolního světa. Jako slečna Lancasterová dojíždí na Hartovu kliniku. Ke svému gynekologovi pojala důvěru a na prohlídky se těší. Snažila se o něm dovědět se víc, ale skončila u toho, že je svobodný a svůj čas dělí mezi zdejší kliniku a londýnskou nemocnici U Svaté Marie. Po Velikonocích, kdy jaro nabralo konečně na síle, na ni padla beznaděj. Postěžovala si lékaři, že ji život samotářky ubíjí. Hart doporučil, aby si obstarala vhodnou společnici. Řešení se našlo okamžitě. Povolali Edith Poupovou. Všichni souhlasili. Mladá právnička, s kterou se zná odmala, pracuje pro nadaci její matky. Diskrétnost je tak zajištěna.

  Patricii schůzky s Edith prospěly. Dokonce si najdou čas zajít na Richardovo golfové hřiště. Stav jí dovolí pohybovat se jen v okolí greenů, ale ani rostoucí bříško nezabrání budoucí mamince ukázat, že tenhle sport ovládá. Edith jí se smíchem navrhla, že by měly kontaktovat novinářky z dámských magazínů. Fotografie kvetoucí těhulky postávající v májovém dopoledni na zeleném trávníku by určitě zaujala tisíce čtenářek. Obě však vědí, že to není možné. A tak krása plná májového rozpuku s hrdě se tyčícím zámkem za zády zůstane před světem navěky utajena.

  Tou dobou museli Gregorovi do všeho zasvětit další osobu. Maureen už delší dobu tušila, že před ní George něco skrývá. Několikrát si všimla nezvyklé věci: Manžel se potichu bavil s rodiči. Když se přiblížila, zmlkli úplně. Počátkem května to zažila zase. Tentokrát však zaslechla z úst paní Gregorové podezřelou větu: „Dobře, ať si to rozmyslí, ale rodit bude na klinice v Harrogate.“

  O ní mluvit nemohli: má dva porody za sebou a další na obzoru není. A proč by měla rodit tam? Pochází ze Sunderlandu, a ten je o sto kilometrů dál. Kdo by ještě mohl skončit v porodnici, o níž se zmínila tchyně? – Yvonne? – Ne, o tom by jí vikomt Bowdy řekl. Někdo z rodin Andyho a Toma? – Těžko, všichni jsou z Londýna a další příbuzné mají Gregorovi až ve Skotsku. Kdo tedy?

  „Ne, to snad ne?! Na ni jsem úplně zapomněla!“ vykřikla hlasitě, až se po ní otočili.

  Naposledy viděla švagrovou na Vánoce. Tomu, že je na stáži v New Yorku, moc nevěří. Ale je vůbec myslitelné, že by naše zlatíčko, náš miláček, nejhezčí děvčátko v Londýně, jak svoji Pat nazývá mamá Gregorová, takhle dopadlo? – Určitě ne, neboť Henriette by dceru spíš zastřelila a pak otočila revolver proti sobě, usměje se škodolibě Mo.

  Za hodinu začala otázkami bombardovat George. Vytáčel se; tvrdil, že tohle těhotenství je nesmysl. Dovlekla ho do Charlesovy pracovny, kde výslech pokračoval s mnohem větší intenzitou. Pánové poznali, že nemá cenu zapírat. Nejdříve oněměla jako ti před ní. Pak se urazila. Argumentovala přesně jako Henriette. Proč se to dovídá poslední – to jí jako nevěří? Nakonec se začala všetečně vyptávat.

  Utekl den a přišla s nápadem, že navštíví Pat na Duncanglennu. Vezme s sebou holčičky. Potřebují na zdravý vzduch a u Richarda je desetkrát lepší než v Londýně. Čistota ovzduší, to bylo jediné, s čím Gregorovi souhlasili. Mo byla nadále neoblomná a jim trvalo týden, než ji od výletu odradili. Telefonátům na zámek zabránit nemohli. A tak je Pat zásobována radami, jak má prvorodička správně zvládat požehnaný stav. „Kdo by to měl vědět lépe než já?“ opakovala jí do aparátu mnohokrát.

  Zatímco slečně Edith a snaše Maureen byla rodina nucena říct pravdu, před ostatními se drží osvědčené zásady: mlčet, mlčet a zase mlčet. Každý, včetně Marfy a nejlepších kamarádek, si myslí, že je Pat v Americe. Jak je to možné? Vysvětlení je prosté: Gregorovi zatáhli hned od počátku do podivné hry pratetu Effie. Nejprve jí prozradili, co je v Londýně potkalo. Na oplátku si vyslechli, že kdyby nechali praneteř u ní, nemuselo k tomu dojít. Výtky pokorně uznali a staré paní narostlo ego. Díky tomu získali její slib, že pomůže. Za měsíc začaly chodit z New Yorku pozdravy od Patricie. Trik spočíval v tom, že Effie jednou za měsíc poslala várku čerstvě koupených pohlednic na Duncanglenn. Na zámku nadepsala Pat adresy svých známých a připojila vzkazy. Další den odnesla Affery tlustou obálku na poštovní úřad v Harrogate. Odtud cestovala zásilka zpět do Států. Poslední krok na manhattanské poště už zařídila tetička Effie. U Gregorů pořád opakují: Nikdo se nesmí nic dovědět, a čím déle to udržíme pod pokličkou, tím lépe. Existuje jedna výjimka – Čechy. Tam tajemství nesmí doputovat nikdy, shodují se zasvěcení.

  Patricie však dostává nejenom balíčky ze zámoří. Právě teď čte dopis od Jiřinky, který jí dovezli z Londýna. Je na něm pražské razítko a datum osmého června. To bylo před týdnem. Psaní od sestřenice je milé jako vždy. Píše také, že Jan pořád slouží ve Washingtonu. Jenže se nikomu neozývá. Slyšela, že chodí s nějakou Ivankou, která s ním dělá na ambasádě. Patricie se zarazí. O tomhle se Jiřka zmínila poprvé.

  Občas si vzpomene na hezké chvíle v Praze. Vnitřně přijala, že Jan bude otcem jejího dítěte. Snad zafungovaly staré atavismy, kdy si žena přeje mít potomka s konkrétním mužem. Současně si uvědomuje, že nikdy nepomýšlela na sňatek s ním. Proto je překvapená, že ji věta o neznámé dívce tolik vyvedla z míry. Dočte dopis do konce. Sestřenice se ptá, jak to bude s pozváním do Anglie. Pat ví, že musí  napsat: Jsem v Americe a setkání  se odkládá. Mrzí ji, že lže právě Jiřince, kterou si tak oblíbila.

  Odloží dopis a jde se převléknout. Má přijít Edith. Půjde s ní a s Affery na hodinku na hřiště. Teď v polovině června, když je hezky, chodí ven každé dopoledne. Musí se šetřit, rodit má za dva měsíce. Golfu se ale vzdát nechce. Její současná aktivita zahrnuje zlomek toho, na co byla zvyklá. Tak třicetkrát lehce ťukne do míčku, a to je vše. Ani se pro něj neshýbá, jak je kulaťoučká. Potěšení ze hry? – O to tady nejde. Je ráda, že si užívá sluníčka, čerstvého vzduchu a ticha samoty strýcova panství. Dnes je ale podrážděná. V hlavě má pořád dopis z Prahy. Edith neušlo, že Pat hraje příliš agresivně.

  „Patricie, stalo se něco? Tlučeš do toho jako na turnaji. Máme domluvu, že hrajeme pro zábavu. Tak hezky jemně, prosím; stejně si myslím, že bychom s tím měly přestat.“

  „Edith, slibuji, příští týden už bude bez golfu.“

  „To znamená, že tu jsme dnes naposled?“

  „Bohužel, je to tak.“

  „Pat, zlatíčko, rozhodla ses správně. Máš před sebou důležitější povinnosti,“ řekne Poupová.

  „Slečno Edith, tak mám vyndat tu vlajku, nebo ne?“ ozve se Affery, kterou  potěšilo, že se lady Patricie vzdá na čas téhle hry.

  Edith pokývá hlavou a připravuje se na ránu. Je na okraji greenu, patnáct metrů od jamky. Affery se postaví s praporem mimo předpokládanou dráhu míčku.

  Pat si chce ještě jednou obejít oválný green. Vlastně se s golfem loučí. Od dvou let, kdy ji vzal otec poprvé na hřiště, před ní nebyla tak dlouhá přestávka. Pomalu dojde až k bagu, z kterého vyčnívají hole. Moc jich s sebou nevzaly, jenom ty na krátkou hru. Metr od ní se povaluje zapomenutý balonek. Dostane ohromnou chuť poslat ho tam, kam patří: na zelený green a pak do jamky. Tohle zvládnu. Vždyť je to naposled.

  Rozhodla se, že si rozlučkovou ránu vychutná. Jestlipak se mi povede? Musí, nechci ji opakovat. Tak to dělává odmala. Až když se závěrečný úder vydaří, může jít domů. Vyndá popaměti hůl. Potěžká ji v ruce. Cítí, že vybrala správnou.

  Počkám, až odehraje ránu Edith. Pak tam pošlu míček obloučkem. Co je pro mě pětatřicet metrů? Jen žádnou sílu; chce to lehký švih a hlavně správný pohyb tělem – ale to všechno mám zažité.

  Edith ránu zkazila, její míček o metr minul cíl. Zakroutí nespokojeně hlavou a otočí se směrem k Pat. Ta se zrovna napřáhla k ráně. Předpisově, jak to léta učí v golfových akademiích po celém světě. S nataženýma rukama se celá otočí jak v nohou, tak bocích i ramenou. Lehce odehraje míček, ten vyletí vzhůru. Lepší ránu si nemohla přát. Ve stejný okamžik, kdy se balonek začne snášet k zemi, Patricie ucítí nenadálou bolest v břiše. Areálem se rozlehne výkřik. Tohle se nemělo stát. Dívka upustí hůl a dopadne na všechny čtyři. Pak se svalí na bok. Rukama si přidržuje místo, odkud vystřeluje nesnesitelný tlak. Z očí jí vytryskly slzy.

  „Ne, proboha, ne!“ zvolá Edith, která je asi dvacet metrů od ní. Za chvilku se sklání nad zraněnou kamarádkou.

  „Co se stalo? Kde tě to bolí? Ukaž, kde? Ne, nevstávej, lehni si na záda, to je ono. Affery, rychle běž pro pomoc!“

  „Ano, slečno Edith,“ odpoví služebná a vyrazí k zámku.

  „Pat, snad nekrvácíš! Počkej, podívám se na to.“ Vyhrne jí sukni. Úlevou si oddechne: „Alespoň tohle se zdá být v pořádku.“

  „Edith, ale mě to hrozně bolí, tady uvnitř,“ ukazuje si někam na podbřišek.

  „Vydrž ještě chvilku, vydrž to, prosím tě,“ konejší ji, svírajíc stále dívčinu ruku.

Zámek Duncanglenn

  Jakmile Affery, šlachovitá třicátnice, která podle stylu běhu musela v mládí dělat atletiku, dorazila na zámek, zburcovala ostatní. Naštěstí byl přítomen starý Hart, který se dopoledne zastavil u Richarda. Když lékař slyšel nepříjemnou zprávu, hned se spojil s klinikou. Pak vyběhl na nádvoří, kde už čekal Anselm v golfovém vozíku. Během dvou minut byli u děvčat.

  „Slečno Patricie, co nám to vyvádíte? Jste v sedmém měsíci, a hrajete golf jako na Masters. Ne, nechci nic slyšet; jenom mi ukažte, kde vás to bolí. V podbřišku? Pod pupíkem?“ Hart jemně prohmatává citlivá místa, když Patricie zaúpí. „Aha, tak tady je to. Edith, vy říkáte, že nemá žádné krvácení? Já se na to raději podívám. Patricie, ležte, jak jste teď; tu nohavičku dáme dolů – ano, takhle.“ Klečící doktor se sklání mezi roztaženýma nohama uplakané nešťastnice. Za jeho zády vykukuje pobledlá Edith.

  „Máte pravdu, nic tu není, ale ta bolest mě netěší. A vy, mladá dámo, počítejte s tím, že teď už vás z kliniky nepustím. No tak, nevěšte hlavu, nejhorší můžeme vyloučit,“ prohlásí, když dokončí prohlídku.

  Pat cítí, jak ji Hart hladí ruku a Edith otírá zpocené čelo. Bolest pomalu ustupuje. Než přijede sanitka, zmizí úplně. Jenže místo ní se obnaží choulostivé místo v její duši. Neměla jsem ten dopis otevírat… Ale jak jsem mohla vědět, co v něm bude? Proud zraňujících vzpomínek ukončí až povely zdravotníků, kteří ji překládají ze zeleného pažitu na lehátko a pak do sanitky.

  Doktor Hart se k ní znovu nakloní: „Patricie, no tak, podívejte se na mě. Teď se nesmíte litovat, ale poslouchat mě, co vám říkám. Edith, bude lepší, když pojedete na kliniku s námi, a vy, Anselme, vyřiďte na zámku, že lordovi hned zavolám.“

  „Doktore, že se nic vážného nestalo?“

  „Patricie, co vám na to mám říci? Věřte mi, že uděláme vše, abyste o dítě nepřišla,“ praví a celou dobu ji pozoruje ustaranýma očima.

  Zpráva lidi vystrašila. A jak už to bývá, hněv nejprve dopadl na nevinné. Anselm vynadal večer na seně své Affery. Poupe pokáral dceru Edith. Henriette vyčinila bratranci Richardovi. Bez ohledu na tuto nespravedlnost si všichni uvědomili, jak se během chvilky mohou změnit lidské osudy. Stačí jeden nedomyšlený čin, jedna nečekaná shoda náhod a neštěstí je na světě.

  Večer dorazil na kliniku mladý Hart. S úlevou vyslechl, že série prohlídek dopadla dobře. Když se dověděl, jak k úrazu došlo, suše konstatoval, že dát do úderu víc otočky, bylo by po všem. Od této chvíle jí budou věnovat maximální péči. Neposlušná pacientka Lancasterová dostala stejný pokoj jako v lednu. A protože cerkláž nepřipadá v úvahu, pustí ji domů, až odrodí. Na tom panuje mezi lékaři a rodinou shoda. Další den se objevila v Harrogate matka s tetou Anne. Baronka znovu vyčetla Richardovi, co se stalo. Zároveň si prosadila, že na Duncanglenn pošle své lidi.

  „Richarde, až se Pat se vrátí z porodnice, nechci, aby se o vnuka starala Affery. Tu si vezmi k sobě. Já obstarám chůvu, a jestli si bude Pat přát, tak i kojnou.“

 „Henri, ty někoho takového máš? Doufám, že nechceš po Anne, aby dělala chůvu?“

  „Zbláznil ses? Moje švagrová, a chůva? Ale někoho mám, jen to chci ještě probrat s mladým Hartem. Proto jedu na kliniku. Ne, ty zůstaň doma a zpytuj svědomí. Vždyť jsem na tvém panství málem přišla o vnouče. To jsi zapomněl, že když jsem čekala dítě, tak mě moje máma nepustila ani do stájí? – A ty dovolíš Patricii hrát golf v tomhle stavu! Odcházíme, Anne.“

  O co víc byla nesmlouvavá na zámku, o to laskavěji se chovala v nemocnici. Dobře si pamatovala, co způsobila v zimě. A tehdy byl viník jasný. Po hodinové promluvě s Pat věnovala stejný čas gynekologovi. Diskutovali spolu v přilehlém parku, zatímco u Patricie zůstala teta Anne. Hart s jejím návrhem souhlasil. Chůva může maličkému jenom prospět, když bude Patricie často pryč.

  Sám také vznesl prosbu a Henriette přislíbila pomoc. Tomu, kdo se tolik obětuje pro její dceru, ráda vyhoví. Eugene Hart s napětím vyslechl její povzbudivá slova: „Doktore, tu vaši prosbu musím důkladně prověřit, než na agenturu zatlačím. Ale vidím to nadějně. Lloyd je přece náš chlapeček. A ta starší věc? Myslíte pana Parkera? Že je zvědav, kdy mu to přiklepnou? Ať má ještě chvíli strpení.“

Na zpáteční cestě do Londýna znovu probírala s Anne zamýšlenou chůvu. Švagrová nápad podpořila, jen se podivila nad tím, koho vybrala. Nic jí nevymlouvala, znajíc barončinu tvrdohlavost.

(pokračování za tři týdny, "hnusnýmu" viru navzdory)

Autor: Luboš Vermach | sobota 21.3.2020 16:59 | karma článku: 24,15 | přečteno: 779x
  • Další články autora

Luboš Vermach

Silnice plné kliftonů

Připravuje-li se zátah na nebezpečné živly, je třeba hodně policejních sil. Ne vždy to dopadne tak, jak se plánovalo. Pak ovšem vzniknou situace, které málokdo předpokládal...

6.4.2024 v 16:59 | Karma: 11,16 | Přečteno: 390x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Když zelináři pašují sexuální otrokyně

Zdánlivě nesmyslnou činnost provozuje gang, který vypadá jako solidní zelinářská firma. Jenže zvyky z minulosti je neopustili ani dnes. Proto nepřekvapí, když policie otevře dodávku s kapustou a zelím, a najde mezi zbožím...

16.3.2024 v 16:59 | Karma: 25,49 | Přečteno: 767x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Polyamorikem proti své vůli

Začalo to tím, že manželský pár poskytnul podnájem krásné mladé ženě. V průběhu let se v domě utvořil zajímavý trojúhelník. Potíž je v tom, že se vztahy v trianglu povážlivě vychýlily jedním směrem

22.2.2024 v 11:37 | Karma: 25,25 | Přečteno: 806x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Miláčku, ty víš, že já už jiná nebudu

Všemi mastmi mazaná paní Gregorová ví moc dobře, jak se dostat k tomu, co chce. Bez ohledu na to, co nakonec způsobí, si jde tvrdě za svým cílem

10.2.2024 v 16:59 | Karma: 25,35 | Přečteno: 760x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Každá tady ví, že jsou všichni stejný

Tahle otřepaná věta byla pronesena na pravidelném dýchánku vybraných dam z lepší společnosti. Koho se týkala je nabíledni. Ale souhlasily s ní všechny účastnice, které se dostavily?

20.1.2024 v 16:59 | Karma: 26,33 | Přečteno: 611x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Kam ukryli sexuální otrokyně?

Jsou věci, nad kterými bychom neměli přivírat oči. Pokud tak učiníme, začnou nám narůstat do neřešitelných problémů. Potom se i při sebelepší práci policie nedá vše napravit. Nebo snad ano?

30.12.2023 v 16:59 | Karma: 25,74 | Přečteno: 772x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Nalákali je do Anglie na modelky

Začínali jako překupníci s lidským masem. Pak se chytli šance a začali podnikat v legálním byznyse. Uspěli a dnes jsou z nich velcí obchodníci. Přesto neopustili kšefty z minula. A to nezůstalo bez odezvy...

16.12.2023 v 16:59 | Karma: 25,52 | Přečteno: 836x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

To byly časy, když se tady práskalo

Pojďme se vrátit o několik desetiletí zpět a přečíst si, čím se tehdy někteří, co to později dotáhli hodně vysoko, zabývali. Je to sice k uzoufání, ale čert ví, co se děje dnes. Nebo myslíte že ne?

25.11.2023 v 16:59 | Karma: 26,18 | Přečteno: 702x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Jako voják naší lidové armády se snažím o udržení světového míru

Tohle a jiné režimní plky otisklo kdysi Rudé právo v rubrice "Ohlasy čtenářů" zapálenému kapitánovi tehdejší armády. Mnozí se dnes podiví, kam až to mladý důstojník dotáhnul. Jenže minulost dostihne člověka, když to nejméně čeká.

11.11.2023 v 16:58 | Karma: 25,46 | Přečteno: 942x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Dej mi sílu, abych ten projekt dotáhl do konce

Jo, takhle si občas povzdechnete, když děláte s lidmi jako je Benův poskok Slávinka. Tenhle poseroutka vám třeba na otázku "proč úkol popletl" sebejistě odpoví, "že neví" a jeho manžel Mirda ho za to dokonce...

28.10.2023 v 16:59 | Karma: 26,00 | Přečteno: 449x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Necháme problém být, však on časem vyhnije

Já bych si tím nebyl tak jistý. Právě tam, kde to člověk nejméně očekává, nemusí uvedená premisa platit. Potom nezbývá než věřit, že z maléru nějakým zázrakem vyklouzneme. Ale co když ne?

7.10.2023 v 16:59 | Karma: 25,26 | Přečteno: 523x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Hlásím splnění úkolu, obě výpravy jsou mimo ČR

Tuhle zprávu jsme poslali šéfům do Londýna. Že nám hrozila parádní ostuda? To nikomu nevadí. Hlavně, že jsme "Seniory" a "Sirotky" v pořádku odlifrovali. Já vím, trochu drsné, ale jsme přece v...

16.9.2023 v 16:59 | Karma: 25,34 | Přečteno: 599x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Je tohle konec ďábelské ženy?

Vždy chtěla být na čele. Tomu obětovala veškerý čas a energii. Stejně jako k sobě se chovala k podřízeným. Chtěla po nich víc a víc. Když děvčata úkoly zvládla, nároky zvýšila. K čemu to ve finále vedlo? Budete se divit, ale...

26.8.2023 v 16:59 | Karma: 25,77 | Přečteno: 821x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Sedm rozhněvaných děvčat nemělo s napadenou slitování

Co k tomu dodat? Snad jen to, že trestnou výpravu plnou násilí orámovala slova jako mrcha, suka, prasica, sviňa, szuka, schweine nebo kur... Adresátkou tolika nenávistných slov může být jedině...

5.8.2023 v 16:59 | Karma: 25,63 | Přečteno: 1065x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Proč to odnesla i prdelka česká, proč?

Horká červencová noc je jako stvořená na báječný rande. Jenže to by se na vás nesměli přilepit Veselej a Rohatej. Tihle dva gumáci totiž mají na svědomí několik...

15.7.2023 v 16:59 | Karma: 25,80 | Přečteno: 689x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Lištičko, vylez ven, čeká tě budulínek

Je možné, že krásná dívka probudí v seniorovi roky spící zvíře? Podle toho, co jsme od ní slyšeli, ano. A došlo k tomu takto...

24.6.2023 v 16:59 | Karma: 25,68 | Přečteno: 574x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Ukrajinka Jevropa

Jistě, je milá a statečná, ale ani ona se neubrání faux paux, když se zapomene s jedním z cizích ochránců, jenž je jí tak sympatický.

3.6.2023 v 16:59 | Karma: 25,23 | Přečteno: 604x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Už několik let flirtuje s mladými muži

Proč ne, když jí románky o generaci starší manžel velkoryse promíjí. Jenže nyní se známá podnikatelka přepočítala. O urostlého mladíka projevila zájem její neméně přitažlivá neteř. Ta jde podobně jako teta tvrdě za...

20.5.2023 v 16:59 | Karma: 25,63 | Přečteno: 794x | Diskuse| Poezie a próza

Luboš Vermach

Joj, ľudová Čína, tam je budoucnost

Řada z vás s tím nebude souhlasit, ale stačí si poslechnout slova seběvědomého docenta, jemuž zdatně sekunduje populární magistr a neotřelý pohled na dalších padesát let je na světě.

29.4.2023 v 16:59 | Karma: 25,90 | Přečteno: 652x | Poezie a próza

Luboš Vermach

Dvě půvabné "Zaďulky" vlezly pod sprchu, pustily si vodu, a najednou ucítily, jak...

To, co potkalo po tenise ve sprše Mariku a Janicu, je šílené. Radost z toho má jen mamlas, co tyhle věci provádí. Ale kdo to je? A není jich víc?

8.4.2023 v 16:59 | Karma: 25,80 | Přečteno: 1192x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 133
  • Celková karma 22,72
  • Průměrná čtenost 842x
Ekonom, účetní, dělňas, skladník, zástupce ředitelky, fotbalista a dopisovatel. Tak za tohle všechno jsem  dostával peníze. Dnes jsem spokojený a skromný rentiér, proto se mohu věnovat tomu, co mě baví. Třeba vyprávět  příběhy o lidech, které jste určitě někde potkali. Já kupříkladu ve svých románech "Miláček Anglie" a "Ta naše nadace česká". Chcete-li vědět více o této "everlasting story", neváhejte a pište na machvr@seznam.cz

Hezký den všem přeje V .R. Mach

Seznam rubrik