Krutá, nemilovaná a zatracovaná čtvrť přistěhovalců

8. 09. 2018 16:59:59
Ta čtvrť není rájem na zemi, ale život uvnitř pulsuje zběsilým tempem. A právě zde najdou Gregorovi další příležitost, jak přijít k penězům. Narazí totiž na omšelého muže, jenž ví o vzácných obrazech. Dá se ale pobudovi věřit?


Kapitola dvanáctá - pokračování

Želvy z East Endu

(Miláček Anglie 12.2.)

Začíná se stmívat, ale venku je čilý ruch. Ulicí, kde sídlí Lemairova firma, občas někdo projde. Spěchají tudy chlapi do hospod. A taky mámy, které se dnes obětují a jdou s dětmi na velkou louku. Tam plápolá oheň a kolem něj vříská početný dav. Vše se děje za Lemairovým podnikem. Uvnitř areálu je klid. Nad vším bdí dva strážní. Sedí na recepci a sledují televizi. Občas mrknou na ulici. Pak jeden z nich vyjde na pravidelnou obchůzku, tak jako každou hodinu.

Je deset večer. Muž prochází zahradou. Zastaví se vzadu, kde mají sad. V dálce, tak dvě stě kroků od něj, ho zaujmou plameny šlehající do výšky několika metrů. Komunita Eastenderů je dneska ve varu. Tohle musí vidět celý Londýn, pomyslí si hlídač při pohledu na rozeklané jazyky beltinovských ohňů. Vrací se zpět. Vezme to přes sklady, laboratoř, kancelář. Za chvíli je v recepci.

„Je to dobrý, v jedenáct půjdeš ty. Jsem zvědavej, jestli uvidíš na louce tak velkej oheň jako já,“ říká kolegovi.

V ten samý okamžik se oddělilo z hloučku Lofasových několik mužů. Přeběhnou ulici a na dvou místech přelezou plot. V areálu firmy se dobře orientují. Někteří tu byli na obhlídce už minulou noc. První skupinka se pohybuje vedle skleníků. Druhá něco kutí na rampě. Kolegové, kteří je zvenku jistí, obcházejí plot. Ze zahrady zazní hvizd. Je slyšet odezva z ulice. Smluvený signál funguje. Muži uvnitř se promění v kočky. Ladně se vyhoupnou na cihlovou zídku a chvíli na ní posedí. Obhlédnou z výšky svou práci a dají rukou znamení těm dole. Vše je v pořádku. Pak seskočí na chodník. Doběhnou na stanoviště k autům, ale neodjedou.

„Moc dobrá práce, hoši,“ pokyvuje hlavou šéf akce Barry Lofas. Sám zamíří k hlavnímu vchodu. Od domu je to pouhé dva metry. Vyndá z kapsy dlažební kostku a mrští jí do okna recepce. Hlídači se leknou. Gang čeká, co se bude dít dál.

„Nějaký hovado nám rozbilo okno! Běž ven a mrkni se, co je to za grázla!“

„Jo, běžím, ale ten píčus určitě zdrhl!“

„Idioti, na zahradě vám bouchaj bedny a na rampě hoří sudy!“ zařve Barry a mizí ve tmě.

„Mazej na zahradu! Já jdu na rampu – a hasičáky s sebou! No tak, pospěš!“

„Ty vole, neřvi na mě – já to nezapálil!“

U skleníků hlídač vidí, že v donesené bedně vybuchují petardy. Kousek dál hoří nějaké fiiguríny, snad panáci do zelí. Co je horší, vystřelují něco k nebi.

„Panebože, to jsou římské svíce. Nějaký paka sem donesli zahradní ohňostroj. Co s tím mám kurva dělat? Vždyť nám to zničí skleníky!“ huláká. Hodí hasičák do trávy a utíká za parťákem. Ten na druhé straně budovy přebíhá od jednoho sudu k druhému. Z šesti kovových nádob šlehají dvoumetrové plameny.

„Ještě že ti kokoti dali sudy pod rampu. Zapálili v nich slámu a hadry. Nějací strašáci. Podívej se na to, tenhle má na krku šálu se jménem Lemaire. A tady je další a tady také. Někdo se mstí šéfovi. Na to brát přístroj nebudu, to dohoří samo, počkám tady u toho,“ říká kolegovi, který k němu právě doběhl. Pak si ho vyslechne.

„Dobře že jsi zdrhl, ale běž volat hasiče, nebo nám to nějaká zapomenutá světlice zapálí. No tak dělej!“ reaguje promptně.

„Tady je firma Jeanův svět zvířat, na Mile Endu. Rychle přijeďte! Někdo nám udělal na zahradě ohňostroj a k tomu zapálil sudy pod rampou u skladu. Honem, přijeďte!“

„Oznámení jsme přijali před dvěma minutami ze stejného telefonního čísla. Nemějte obavy. Už jedeme. Dneska máme pohotovost a dost chlapů na práci v terénu.“

Zmatený hlídač se vrací na rampu. Sudy ještě hoří, ale plameny jsou menší. Naštvaně ze sebe vyrazí: „Ty vole, někdo jim už volal. Tady odtud. Nebyls to ty?“

„Ses zbláznil nebo co? Pořád běhám okolo těch sudů.“

„Tak kdo to teda byl?“

Ulicí zní zvláštní směsice tónů: Houkání hasičských aut, doplněné o svištění světlic, které se odpalují na Lemairově zahradě. K tomu sem z louky doléhá nefalšované veselí od beltainovských ohňů. Nechybí ani dva ječivé hlasy.

„Ty vole, jdi jim otevřít bránu!“

„Do hajzlu, proč mám všechno dělat já?!“

„Protože jsi ještě nevycválaný ucho, tak mě neser a švihej k bráně.“

Muži z místního sboru dorazili v rekordním čase – to už ale plamínky na dně sudů skomíraly. Také poslední baterie světlic byla odpálena. Kromě nepořádku nevznikla žádná škoda. Za půl hodiny přijel Jean Lemaire. Na hlavě měl svou oblíbenou červeno-modrou frygickou čapku. Podle ní ho poznali i svalovci, kteří vše pozorovali zdálky.

K překvapení šéfa hasičů Jean požár zlehčoval: „To byli určitě kluci z okolí. Takových vtípků jsem tady zažil. Škoda je malá, uhradí to pojišťovna. A svým zaměstnancům nic nevyčítám. Zachovali se, jak měli. A to okno zasklíme ráno.“

Jenže majitel firmy věděl, že tohle nebyla náhoda. Jak telefonát z recepce, tak slamění panáci v šálách napověděli, že útok souvisí s lidmi, co chtějí koupit pozemek. Už přes rok jej otravují. Spekulanti mají smůlu. Nic se prodávat nebude. S přáteli vybudoval prosperující společnost. A teď se toho má vzdát? Nebo jít někam jinam? Ne, zůstane tady. Areál je přece symbolem jeho vzestupu. Posadí se ve své kanceláři. Pak zavolá společníkům. Přijali to s ledovým klidem. Podobný útok očekávali. Dohodli se na pondělním setkání zde na Mile Endu.

Hasičský vůz opouští areál. Zabočí do vedlejší ulice. Tam zastaví. Otevřou se dveře a dolů seskočí velitel výjezdu. Na chodníku čeká urostlý muž v černé kožené bundě.

„Díky, kámo, já vím, že na hasičský kluky je vždy spoleh. Tady máte výslužku,“ praví a předá veliteli obálku napěchovanou penězi.

„Fajn, je dobře, že jsi volal ty, Barry. Měl jsem jistotu, že to klapne.“

„Tak jo, a někdy příště, měj se,“ loučí se Lofas. Nasedne do auta k bratrům. Usadí se na zadním sedadle a mlčky poslouchá.

„Phille, myslím, že se to dneska povedlo.“

„Ale jo, Matte, až na Dědka – pletl se nám tam. Vylez z nějaký díry a zase žvanil o obrazech, jestli prej neshořely. Je vážně na palici. Musel jsem mu dát na flašku hořký. Zabralo to a on se zdekoval.“

„Phille, vždyť ho znáš; ale teď mě hoď na louku, musím vyzvednout děcka.“

„Hodím, Matte, tam uvidíš hezčí oheň, než jsme dělali dneska my. Co ty, Barry, proč mlčíš?“

„Nekecej a jeď, ještě se musíme zastavit doma. Táta je zvědavěj, jak to dopadlo.“

„Barry, myslíš, že ten šmejd ještěrkářskej změkne a prodá?“

„Radil bych mu to, a když ne, přitvrdíme.“

V pondělí ráno se chystá Oskar Poupe alias Herbert Wanek do East Endu. Včera byl informován, že akce dopadla podle plánu. Teď je řada na něm. Doufá, že mládenci dostali rozum a pozemek prodají. Nechce být poznán, proto půjde za Lemairem jako pojišťovák. Přesně tak šel k Lofasům. Vlasy zkrátil o deset centimetrů, pěšinku rozčesal do stran. Přidal brýle a falešný knírek. Dnes proměnu završil kloboučkem, co přikryje špičky uší. Když ho před odchodem spatřil George, užasl.

„To mě podrž, Oskare, přede mnou stojí Vídeňák. Teď věřím, že je zmákneš. Tak zlom vaz, hochu,“ řekne mu šéf na rozloučenou.

Za hodinu se ocitne na Mile Endu před Lemairovým podnikem. Vpravo jsou dveře do prodejny s domácími mazlíčky. Vlevo do recepce. Zamíří tam. Zazvoní. Ozve se bzučák. Zatlačí na dveře a ocitne se uvnitř prostorné místnosti. Uvítá ho mladá dívka.

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci, pane?“

„Slečno, jsem doktor Herbert Wanek z londýnské pobočky pojišťovny Redemptor Vienna Insurance Group. Rád bych mluvil s panem Lemairem. Tady je moje navštívenka.“

„Prosím, posaďte se, pane Wanek. Já za ním zajdu. Zeptám se, zda vás přijme.“

Za minutu se vrátí z kanceláře ředitele.

„Pane Wanek, šéf si s vámi rád promluví, můžete dál.“

Vstoupí dovnitř. U stolu vidí Lemaira a další muže. Dva z nich: vědce Rowella a Měňavkova synovce Noela, mu ukazoval George na fotografiích. Zbývajícího tady nečekal. Je to Frank, Patriciin trenér. Několikrát se byl s Georgem podívat, jak jeho sestra exceluje v golfu. Ten čahoun se motal pořád okolo ní. Před rokem je Patricie vzájemně představila. Ještě že vypadám jako Wanek, a ne jako Poupe, oddechne si.

„Dobrý den, pane Wanek, já jsem Jean Lemaire a toto jsou moji společníci. Podle vizitky očekávám, že nám jdete nabídnout pojistku. Nuže, poslouchám.“

Wanek se rozpovídá. O tom, jak agentura Levi & Levi, kde pracoval, loni fúzovala s Vídeňáky. Koupě se povedla, kšeftů je hromada. Kontaktují další prosperující firmy. Jeanův svět zvířat se přímo nabízí. Mluví o hromadě výhod, když zničehonic zabrousí k Lemairově pozemku.

„Pánové, víte, že za tohle místo byste dostali královsky zaplaceno? Náš klient nedávno kupoval pozemek nedaleko odtud. Pověřil nás tím obchodem. Známe dobře bonitu zdejší lokality.“

„Pane Wanek, nejste první, kdo o tom s námi mluví. Povím vám to, co jim: Neprodáme.“

„Ani za tolik, pane Lemaire?“ řekne a napíše na papír číslo s mnoha nulami. Muži si přečtou nabídku. Užasnou. Takovou sumu nečekali. Místnost je plná napětí. Společníci čekají, co na to řekne Lemaire. Wanek pochopil, kdo tady šéfuje.

Muž v červeno-modré čapce ledabyle poznamená: „Pane Wanek, je to nabídka, z které se jiným zamotá hlava, ale znovu opakuji: Tohle místo je neprodejné.“

Oskar nevěří tomu, co slyšel. Takové peníze může odmítnout jen blázen nebo fanatik. Rychle se vzpamatuje. Chce využít poslední šance, která se nabízí. Všiml si, že ne všichni byli proti. Co je trochu nahlodat a rozklížit jejich hranou soudržnost?

„Pánové, proberte mou nabídku ještě jednou. Poraďte se mezi sebou, zvažte všechna pro a proti. Všichni potřebujeme na taková rozhodnutí čas. Já se za pár dnů zastavím, pak se uvidí.“

„Zbytečně se namáháte, pane Wanek, neprodáme,“ vyhrkne Jean.

„Pane Lemaire, fajn, v prvním kole jsem neuspěl, ale než odejdu, malé připomenutí: Máme dost informací o vašem podnikání, o Africe, o Senegalu. Víme, na čem tady pracujete a co prodáváte. Vezměte to, prosím, v potaz, než zase řeknete, že neprodáte. A teď se poroučím, pánové.“

Oskar rychle opouští budovu. Musel blafovat. Co tam dělají a s čím kšeftujou najisto neví. Přesto je spokojen. Reakce tří společníků byly výmluvné. Žábou na prameni je nevycválaný Francouz v divné čapce. Na to upozorní George. Ale co dál? Jak má pokračovat? Promýšlí další postup a ani si nevšimne drobného zarostlého mužíka, kterého málem porazil.

„Pane, byl jste uvnitř u Lemaira?“

Poupe si ho přísně prohlédne. Co mi může chtít tenhle napitej somrák? Je pondělí dopoledne, a on sotva stojí na nohou. Nejspíš nějaká ztracená existence. Mám se s ním zabývat? Překoná odpor.

„Byl. Proč se ptáte?“

„Visel tam pořád Repin, nebo shořel?“

„Jaký Repin?“

„Ilja Repin přece, ruský malíř. Lemaire tam má v kanceláři dvě jeho skici.“

„A jak to víte, pane, pane...“

„Já jsem Dědek, každej mi na East Endu říká ‚Dědek‘. Jsem taky malíř, ale práce je poskrovnu; malování dneska nenese. Ale on tam má uvnitř poklady, ani o tom neví.“

„Jaké poklady? Ty obrázky?“

„Jo, pane, dvě malé skici: Tři rolníci a Přadleny zpívají. Tak je nazval sám Mistr. Namaloval je před sto lety. Byl v Londýně na návštěvě – to nevíte?“

Poupe se zamyslí. Když byl před chvílí uvnitř, všiml si, že měli v kanceláři obrazy. Ty, o kterých mluví Dědek, mu v paměti nezůstaly.

„Obrazů tam má pan Lemaire dost. Nevypadalo to, že by mu nějaké shořely. A když jsou tak vzácné, proč se s tím svěřujete mně, a ne jemu?“

„Kdysi jsem to Jeanovi říkal. Párkrát jsme pokecali tady před jeho krámkem se psím žrádlem. Vždy se mi vysmál. Tak se s ním o tom nebavím. Když to tu rozšířil, přendal je do kanceláře. Občas mi řekne kámoš, co u něj prodává, že tam furt visí. Víte, já sem chodím nakupovat. Mám doma kanára.“

„Ale ještě jste mi nevysvětlil, proč se s tím obracíte na mě?“

„Proč? Říká se, že to tu chce někdo koupit. Mám strach, aby Lemaire firmu neprodal. Pak zmizí i ty obrazy. Co si bez nich počnu?“

„A já s tím mám společného co?“

„Říkala sekretářka prodavačovi, že se dneska přišel někdo poptat. Pán od vídeňskejch Židů. Teď jdu z krámu. Bral jsem tam zrní. To jste vy, že jo?“

„A kdyby?“

„Pane, já opravdu dříve hodně maloval, já to i studoval, a vím, že největšími sběrateli umění byli vždycky židovští obchodníci z Vídně. Proto se vám svěřuju s tím Repinem. Jste první, komu to po letech říkám.“

„Kde bydlíte, pane Dědek?“

„Jenom ‚Dědku‘; a taky nejsem žádnej pán, já jsem zkrachovalec, kterýho při životě drží akorát hlídání Repina. Bydlím tady, na Mile Endu. To okno s tím modrým závěsem, vidíte?“

„Jo, vidím; ale to není závěs, to je nějaká deka, že jo?“ podotkne Poupe. Mužík neochotně přikývne. Oskar se pousmál. Alespoň si na nic ten otrapa nehraje. Zkusím to s ním.

„Hele, Dědku, tady máte pět liber, a jestli nekecáte, dám víc. O těch obrazech držte hubu. Ještě se tu ukážu. Teď zmizte.“

Nasedne do auta a přemýšlí o tom, co se právě dověděl. Informace budou George zajímat. Oskar ví, že Gregorové sbírají ruské umění. Rodina se tím ale nechlubí. Poupové patří mezi hrstku zasvěcených, co znají jejich sběratelské tajemství.

Odpoledne vyzvedl George na radnici. Jedou spolu na Pelham za Charlesem. Na poradu se dostavil rovněž Archibald Wolsey. Oskar vyklopí všechno, co ví. Také zmíní pomateného malíře. Charles přidá poznatky, které má od Cadela Brocharda. Ten viděl na Mile Endu o svátku Beltine člověka, který na East End nepatří. Pověsil se na něj. Dojeli až k sovětské ambasádě. Tam podezřelý přesedl na taxík, který ho zavezl do baru v Soho. Detektivovi nedělalo problém vyfotit malého tlouštíka v nočním podniku.

„Byl to Jegor, bývalý Arkadijův pobočník. Chlapík, kterého Sověti před rokem uklidili po blamáži v hotelu Irish Boy. Zase se tu objevil. U Lemaira se něco děje, když to zajímá i je. Víte, Jegor je malá ryba, ale Brochard ho další den viděl, jak na někoho čeká před velvyslanectvím. Přišel velký, rozložitý muž. Jegor okolo něj poskakoval jak vzteklý pes a neustále dotíral. Cadel je zvěčnil. Vím, že ani teď vás nepřekvapím, pánové. Obr je soudruh Čim, jejich bezpečnostní rada, tak tomu říkají,“ dokončí proslov Charles.

„Táto, spustíme hned druhé kolo. Oskar navrhuje zaměřit se na Lemaira, bez něj se tam nehne ani špendlík. Dostaneme Lemaira, dostaneme pozemek. Souhlasíte, pane Wolsey?“

„Ano, Georgi, zmáčkněte ho – už mě to nebaví. Ještě něco, pánové. Zaujala mě poznámka o santusákovi. Opravdu říkal ‚Ilja Repin‘? Nemýlíte se? Hmm, zajímavé, moc zajímavé. Oskare, prověřte to ještě jednou.“

„To udělám, pane Wolsey, sám jsem zvědavý, jestli nekecá.“

(pokračování za dva týdny)

Autor: Luboš Vermach | sobota 8.9.2018 16:59 | karma článku: 23.67 | přečteno: 971x

Další články blogera

Luboš Vermach

Když zelináři pašují sexuální otrokyně

Zdánlivě nesmyslnou činnost provozuje gang, který vypadá jako solidní zelinářská firma. Jenže zvyky z minulosti je neopustili ani dnes. Proto nepřekvapí, když policie otevře dodávku s kapustou a zelím, a najde mezi zbožím...

16.3.2024 v 16:59 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 698 | Diskuse

Luboš Vermach

Polyamorikem proti své vůli

Začalo to tím, že manželský pár poskytnul podnájem krásné mladé ženě. V průběhu let se v domě utvořil zajímavý trojúhelník. Potíž je v tom, že se vztahy v trianglu povážlivě vychýlily jedním směrem

22.2.2024 v 11:37 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 796 | Diskuse

Luboš Vermach

Miláčku, ty víš, že já už jiná nebudu

Všemi mastmi mazaná paní Gregorová ví moc dobře, jak se dostat k tomu, co chce. Bez ohledu na to, co nakonec způsobí, si jde tvrdě za svým cílem

10.2.2024 v 16:59 | Karma článku: 25.09 | Přečteno: 753 | Diskuse

Luboš Vermach

Každá tady ví, že jsou všichni stejný

Tahle otřepaná věta byla pronesena na pravidelném dýchánku vybraných dam z lepší společnosti. Koho se týkala je nabíledni. Ale souhlasily s ní všechny účastnice, které se dostavily?

20.1.2024 v 16:59 | Karma článku: 26.33 | Přečteno: 604 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 192 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 24.36 Průměrná čtenost 845

Ekonom, účetní, dělňas, skladník, zástupce ředitelky, fotbalista a dopisovatel. Tak za tohle všechno jsem  dostával peníze. Dnes jsem spokojený a skromný rentiér, proto se mohu věnovat tomu, co mě baví. Třeba vyprávět  příběhy o lidech, které jste určitě někde potkali. Já kupříkladu ve svých románech "Miláček Anglie" a "Ta naše nadace česká". Chcete-li vědět více o této "everlasting story", neváhejte a pište na machvr@seznam.cz

Hezký den všem přeje V .R. Mach

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...