Sado maso napraveného kajícníka

23. 06. 2018 16:59:59
A zatímco Patricie se z problémů patřících k bezstarostnému mládí rychle otřepe, otce Grimsbyho pronásleduje temná minulost. Aby se s ní vyrovnal, musí tu a tam vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Přesněji řečeno; téměř do dna.


Příběh desátý - dokončení

Co se škádlívá, rádo se mívá

(Miláček Anglie 10.4.)

„Finchi, to jsi ty? Nejraději bych tě zastřelila. Víš, jak jsi nám zavařil?“

„Já vím, Pat. Moc se omlouvám, vážně moc. Opravdu jsem nečekal, že přijdou.“

„A co po mně chceš? – Abych tě tady schovávala do Vánoc?“

„Ne, jenom zavolej někoho z kluků, ať se mrkne, jestli venku nejsou Brochardovi chlapi. Já se potom zdekuju. Stejně bude deset, a to jste chtěli skončit.“

„Klídek, Finchi, zavolám Wolseyho a vypadneš s ostatními. Když se všichni nacpete do taxíků, tak tě fízlové nepoznají. Ale počítej, že si tě Brochard stejně najde.“

„No a co mi může udělat, když jsem nic neprovedl.“

„Urazil jsi ho, zesměšnil před všemi. To ti ale nevyčítám. Brochard si to zaslouží. Jenže ty jsi k tomu využil náš dům. Došlo ti to?“

„Já vím, Pat, ale mě napadlo zrovna tohle. A vás se policajti bojí, tak se ti nic nestane.“

„‚Bojí se nás‘? Jako mojí rodiny?“

„Jo, vás. Věř mi, na Gregorovi si dneska nikdo netroufne, to ví každý.“

„Hele, Finchi, nech si těch keců – hlavně že jsi vyhrál sto liber, že jo?“

„Tohle víš od koho?“

„To máš jedno. Počkej tady, já sem někoho pošlu.“

„Děkuju ti, Pat, vážně ti děkuju a promiň.“

Patricie jde pomalu dolů. Zarazila ji Finchova slova. Co myslel tím, že si na ně nikdo netroufne. To slyšela prvně, ale neušlo jí, jak se změnil přístup spousty lidí k nim. Obdivují je, uznávají, ale přibývá pochlebovačů a závistivců. Hlavně mezi těmi, co navštěvují matku. Nechápe, proč zrovna tyhle vykuky na Pelham zve. Jedni chtějí z nadace vytáhnout peníze, druzí si zvykli, že za ně mamá nahoře ztratí slovo. Možná to patří k našemu postavení, možná se to děje všude. Z úvah ji vyruší Jackie.

„Pat, vidím, že toho máš dost, tak to zabalíme. V půl jedenáctý tu nebude ani noha, souhlasíš?“

„Máš pravdu, nějak mě to zmohlo. Luck už taky odešel. A představ si, že se nahoře schovává Finch. Řekni Wolseymu, ať si pro něj dojde.“

„Řeknu, ale nechceš aspoň píchnout s úklidem?"

„Ne, díky. To udělá Tammi a její lidi.“

„Půjdeme ještě do Jasmine Baru, ale asi nemá cenu tě přemlouvat.“

„Jackie, já vážně zůstanu doma.“

„Tak fajn, skáknu za Wolseym, ať si toho magora převezme, a pak to nějak civilizovaně ukončíme.“

„Díky, Jackie, jsem ráda, že se na tebe můžu vždycky spolehnout.“

Jackie najde ve vlnícím se davu Leeho Wolseyho. Odvede ho stranou a předá mu vzkaz. Mladík pokývá hlavou a něco křikne na Blunta. Ten nechápe, o co jde. Wolsey ho odtrhne od střapaté Holanďanky a opakuje mu, co se právě dověděl. Nechají tanečnici samotinkou a vyběhnou do patra.

Jackie se vrátila za pult. Vezme mikrofon a zavelí ke konci: „Vážení, dáme poslední sérii ploužáků, potom se pakujeme pryč. Taxíky nás odvezou do Jasmine Baru. To dá rozum, že jen ty, kdo budou chtít. Tak se domluvte. Ještě předávám vzkaz od naší bezvadné hostitelky a taky ode mě: Díky, byli jste skvělí – a za rok zase tady!“

Neuteče ani půlhodinka a před domem Gregorových zastavuje jeden taxík za druhým. Do nich se nasouká většina návštěvníků škraboškové párty. Povel všem taxikářům je stejný: Do Jasmine Baru! Kolona aut vyrazila. Do baru se nedostal Finch. Brochard není hlupák a vytušil, kam mladík zamíří. Dva muži si na něj před vchodem počkali. Jakmile vylezl z auta, nastrkali ho zpět a stejným taxíkem odjeli na stanici. Nocleh mu zařídili v cele. Prý za nepřístojné chování.

Finch leží na kavalci. Na sobě má deku, kterou mu dali. Beze slova zírá do stropu, drže v ruce škrabošku netopýra. Zažil perný den. Jedna vzpomínka je vytlačena další a ta zase další. Uvědomuje si, že Patricii neřekl všechno. Před detektivy utekl až do druhého patra. Věděl, že tam jsou pokoje pro hosty. Štěstí mu přálo. Ten vpravo na konci chodby byl odemčený. Vběhl dovnitř, rozhlédl se a zalezl hluboko pod postel. Slyšel, jak někdo za dveřmi pobíhá. Pak se dotyčný vzdálil. Hluk slábl, až docela ustal. Ne na dlouho. Za chvíli šmejdění pokračovalo. Čas na opuštění pokoje ještě nenastal.

Jak tam bez hnutí ležel, dostal ukrutnou žízeň. Zachránila ho malá lednice stojící v rohu u okna, kde našel načatou láhev červeného vína. Co jiného mu zbývalo než uhasit žízeň tímto nápojem. Světlo vycházející z útrob chladničky zafungovalo jako svítilna. Dva kroky od něj je v prosklené skříni vystavena sada číší. Opatrně vyndal jednu z nich, tu štíhlou s vysokou nožkou. Naplnil ji do půlky. Ticho za dveřmi mu dodalo odvahu. Posadil se na lůžko a pomalu upíjel. Sklenici a láhev postavil na peřiňák za hlavou postele. Když se zdálo, že je cesta volná, někdo se po chodbě zase prošel. Dobrá, ještě počkám, řekl si a do sklenice vylil zbytek vína.

Snad z těch nervů, snad z nicnedělání na něj přišla potřeba. Kloset v pokoji není, musí na chodbu. Co teď? Napadlo ho jiné řešení: Vyndal obří číši a naplnil ji do poloviny. Kam s provizorním nočníčkem? Položil číši vedle prázdné láhve. Až se situace uklidní, všechno dá do pořádku. Uběhne další čtvrthodina. Na chodbě je klid. Opatrně pootevře dveře. Zaslechne smích a výkřiky, že policajti odešli. Vysmekne se z pokoje a plíží se chodbou. V euforii nad osvobozením zapomněl, že na peřiňáku zůstala láhev a dvě zpola naplněné číše. Převaluje se na kavalci a doufá, že nikoho v domě nenapadne, že v odemčeném pokoji byl právě on. Ještě pár minut se pere se svým svědomím. Pak spánek udolá i jeho.

Ráno byl u Brocharda na krátkém výslechu. Když ho propouštěl, zaslechl neobvykle vlídná slova: „Pane Finchi, alespoň jste těch sto liber nepropil. Na rozdíl od vašich kamarádů máte dnes čistou hlavu. Nebudete tomu věřit, ale volal jsem vaší matce. Věřte nebo ne, ale poděkovala mi. Ještě se vám po Novém roce ozveme. A té černé modelce vzkažte, že nebylo fér, takhle to rozmáznout. Teď už vypadněte, nemám starosti jen s vámi.“

Blíží se půlnoc. Pat se chystá do postele. Je rozmrzelá. Hosté se bavili, ona ne. Starosti jí nedělá výstup s policií. Vlastně je ráda, že si Brochard udělal ostudu. Zaslouží si to za své neomalené chování. To, co ji trápí, je nepovedené rozloučení s Luckem: ani si nepopřáli, ani se nepolíbili. Dokonce mu nestihla předat dárek, který pro něj pečlivě vybrala.

„Princezničko, můžu jít dál?“

„Marfo, nechci žádné jídlo ani pití.“

„To nemít s sebou, ale někdo poslat krabička a já myslet, že to udělat velká radost.“

„Tak pojď dál, ale nerozsvěcuj velké světlo, jen lampu.“

„Tady ten balíček.“

„To je od tebe k Vánocům? Jsi hodná, ale ty jsou až za týden.“

„Princezničko, ne ode mě, ale přijít zase jiný poslíček. Prý to vézt až z letiště. Říkal, že muset pospíchat. Mladý pán, co to poslat, tak chtít, aby to donést ještě dnes.“

„‚Z letiště‘? Kdo mi to může posílat z letiště? Snad jenom... Ne, tomu nevěřím!“

Podívá se na Marfu a chvatně rozbalí dárek. Z krabičky na ni vykoukne plyšový mužíček s dlouhými oranžovými vousy. Postavička v klobouku a vysokých botách má na sobě zelený obleček a černý pásek obtočený kolem velkého bříška. Vespod leží dopis.

Drahá Pat, promiň, dnes jsem se choval jako blbec. Mám pocit, že jsem trumfl i toho policajta. Chodím s nejkrásnější dívkou Londýna, a nejsem schopen ji na rozloučenou ani políbit. Mrzí mě to, tím spíše, když se tak dlouho neuvidíme. Stýská se mi po Tobě už teď. Miluji Tě. Snad všechno spraví panáček, Tvůj jmenovec Patrick z kraje, odkud pocházím. Budu rád, když ho přijmeš jako číslo dvě stě padesát do své sbírky. Líbá a hezké svátky přeje Luck.

„Marfo, je to od něj! Je to skutečně od Lucka! Já jsem tak ráda. Tak moc!“

„Princezničko, já ráda s tebou. Já vědět, že se tenhle rok ty zamilovat do toho Luck. Já jít dolů a ty hezky spát.“

„Máš pravdu, Marfo, já se doopravdy tenhle rok zamilovala, a nechoď ještě, prosím,“ řekne a opatrně položí dárek na polštář. Vezme Marfu za ruku a s něčím se kuchařce svěří. Pak usne.

„Já ti přát hodně, hodně lásky Patricie, ale mít velký strach, že té opravdové přijít pro tebe v životě málo,“ zašeptá Marfa. Zhasne lampu, udělá děvčeti křížek na čele a potichu opustí pokoj.

Když se hodinu po půlnoci Gregorovi vrátili z návštěvy, byl v domě klid. Pouze Joe je vzhůru, a to se náramně hodí. U Lawieových se nejenom hodně diskutovalo, ale proběhla také ochutnávka portugalských vín. Do role znalce se samozvaně pasoval Grimsby. Při koštu se neomezoval. Teď má Charles co dělat, aby ho vytáhl z taxíku.

„Joe, pomozte Charlesovi s Grimsbym. Uložte ho do hostinského pokoje, do toho vzadu. Je pro něj připravený už od rána. A opatrně, hoši, nejste žádní mladíci. Je to až nahoře a Grimsbyho je kus, tak použijte domácí výtah,“ diriguje nosiče Henriette. Mezitím spatří Marfu v noční košili, kterou probudil hlučný návrat.

„Co je, Marfo, co tak koukáte? Otec nás po dlouhé době navštívil a trochu to přepískl. Nebojte, zvládne to. Do zítra bude jako rybička. A, Marfo, mlčet, ne že o tom bude vědět celé Barbyho řeznictví. Charlesi, opatrně s ním – vždyť jsi mu málem přiskřípl hlavu ve dveřích!“ vybafne za odjíždějícím výtahem.

„Paní, já nic neříkat, já jenom chtít optat, dokdy Grimsby bydlet v domě?“

„Do Vánoc, Marfo, pak s námi odjede na Duncanglenn.“

Muži konečně dovlekli bezvládné tělo na konec chodby. Položili ho před práh pokoje. Opilec leží na zádech a něco nesrozumitelného brblá.

„Joe, tady vidíte, proč se o někom říká, že se ‚vožral jako prase‘. Povím vám, že ho mám za dnešek plný zuby. Nerozsvěcujte – ještě se probere a začne nám pobíhat po domě.“

Popadnou ho za všechny čtyři a praští s ním do postele. Nerozsvítili. Stačilo jim světlo z chodby. Spokojení s tím, jak dobře splnili Henriettin úkol, odchází oba muži do svých pokojů.

Je čtvrt na pět. Grimsby se probudil. Mžourá do měsíčního světla, jehož paprsky míří na jeho strhanou tvář. Uvědomuje si, že leží oblečený v cizí posteli. Vstane a jde k oknu. Povytáhne žaluzii. Zhluboka si oddechne. Poznal, kde je. Zlatá Henriette, ta se o mě vždy postará, napadne ho. Posadí se na postel a civí do prázdna. Brzy pokojovému šeru přivykne. Všimne si, že na peřiňáku stojí dvě číše. A co je zvláštní, ani ta obří, ani ta štíhlá nejsou prázdné. Láhev za nimi ano. Jako tisíckrát předtím dostane nutkavou touhu. Vezme polštář a zaboří do něj hlavu: „Ne, už nesmím pít, dnes už ne. Slíbil jsem baronce, že včerejšek byl výjimkou!“ vykřikuje do polštáře. Tentokrát ďábla zvládl.

Má Henriette rád. Znají se dlouho, oba jsou ze severu. Charles mu k srdci nepřirostl. Je to přivandrovalec, odněkud z Evropy, a jenom se mračí. Nechápe, že si „Duncanovic žiletka“ vybrala tohohle morouse. Roky na Duncanglennu, když učil malého George, byly nejhezčí v jeho životě. S Patricií to bylo jiné. Neposedná a paličatá dívenka ho neustále zlobila. Ani jednou se na něj neusmála. Lord Richard se mýlí, když o ní tvrdí, že je celá Duncanová. Naopak, je Gregorová, po Charlesovi, utvrzuje se v názoru i teď. Když odpoledne nasedali do auta, tak ji zahlédl. Stala se z ní krásná žena, ale to jí na víře nepřidá. Henriette mu říkala, co jí dá práce vytáhnout dceru na nedělní kázání. Hlavou mu probleskne, že tam stála ještě jedna výrazná dívka. Henriette prozradila, že je to modelka Jesabel.

„Ach, ta byla nádherná! Pokud stejnou krásu vídávali bratři misionáři v nitru Afriky, vůbec se nedivím, že tam tak rádi jezdili. Bože, biblickou Jesabel hodili Izraelští z okna psům – tuhle bych na rukou nosil,“ mumlá si pro sebe celý zmámený.

Najednou drží obří číši. Pohrává si s tlustou skleněnou nožkou. Nazvedne ji, chce si loknout. Na poslední chvíli se zarazí. Ne, z té se mi špatně pije. Sáhne po druhé a lehce usrkne. Jde opět k oknu a před očima má vysokou tmavou manekýnku. Chodí po místnosti a neustále na ni myslí. Pak se mu rozsvítí.

„Proboha živého, to byla přece Jes Oghurková, sedmiletá světluška z letního tábora v Chesterfieldu! Ach ne, to nemůže být pravda!“ pronese do ticha. Došourá se k posteli a dvěma loky vyprázdní štíhlou číši se zteplalým červeným.

„Musím to zase vykonat!“ zvolá a obnaží se do půlky těla. Sundá pásek z kalhot a uchopí jej za přezku. Pronese krátkou modlitbu a volným koncem se začne bičovat. Po deseti ranách, které hlasitě odpočítává, skončí. Ještě ohnutý se natáhne pro obří číši a jantarově žlutou tekutinou svlaží zmučená záda. Trest je vykonán. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Ulehne do postele, ale obrazu nevinného písklete, kterému hladí kudrnaté vlásky, se nemůže zbavit. Znovu sáhne po řemeni a odpočítá dalších

deset ran. Po poslední, zcela vyčerpán, pokropí zkrvavené šrámy zbytkem z velké sklenice. Teprve po tomto očistci je Grimsby spokojen. Může v klidu usnout se jménem Jesabel na rtech.

(další příběh za týden)

Autor: Luboš Vermach | sobota 23.6.2018 16:59 | karma článku: 23.53 | přečteno: 461x

Další články blogera

Luboš Vermach

Když zelináři pašují sexuální otrokyně

Zdánlivě nesmyslnou činnost provozuje gang, který vypadá jako solidní zelinářská firma. Jenže zvyky z minulosti je neopustili ani dnes. Proto nepřekvapí, když policie otevře dodávku s kapustou a zelím, a najde mezi zbožím...

16.3.2024 v 16:59 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 698 | Diskuse

Luboš Vermach

Polyamorikem proti své vůli

Začalo to tím, že manželský pár poskytnul podnájem krásné mladé ženě. V průběhu let se v domě utvořil zajímavý trojúhelník. Potíž je v tom, že se vztahy v trianglu povážlivě vychýlily jedním směrem

22.2.2024 v 11:37 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 796 | Diskuse

Luboš Vermach

Miláčku, ty víš, že já už jiná nebudu

Všemi mastmi mazaná paní Gregorová ví moc dobře, jak se dostat k tomu, co chce. Bez ohledu na to, co nakonec způsobí, si jde tvrdě za svým cílem

10.2.2024 v 16:59 | Karma článku: 25.09 | Přečteno: 753 | Diskuse

Luboš Vermach

Každá tady ví, že jsou všichni stejný

Tahle otřepaná věta byla pronesena na pravidelném dýchánku vybraných dam z lepší společnosti. Koho se týkala je nabíledni. Ale souhlasily s ní všechny účastnice, které se dostavily?

20.1.2024 v 16:59 | Karma článku: 26.33 | Přečteno: 604 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 193 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 24.36 Průměrná čtenost 845

Ekonom, účetní, dělňas, skladník, zástupce ředitelky, fotbalista a dopisovatel. Tak za tohle všechno jsem  dostával peníze. Dnes jsem spokojený a skromný rentiér, proto se mohu věnovat tomu, co mě baví. Třeba vyprávět  příběhy o lidech, které jste určitě někde potkali. Já kupříkladu ve svých románech "Miláček Anglie" a "Ta naše nadace česká". Chcete-li vědět více o této "everlasting story", neváhejte a pište na machvr@seznam.cz

Hezký den všem přeje V .R. Mach

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...