Divokej mejdan u Waltera

Dorazíte na mejdan a čekáte, jak se s přáteli náramně pobavíte. Někdy se přihodí, že se situace vyvine úplně jinak.  Pak je na vás, zda se atmosféře bujaré párty poddáte či nikoliv. Přesně takové dilema dnes musí řešit krásná Pat.

Příběh osmý - dokončení

Mejdan u Waltera

(Miláček Anglie 8.2.)

  Za hodinu zastaví ve čtvrti Notting Hill taxík se čtyřmi mladými lidmi. Jdou do modrého domu, v jehož přízemí je čajovna. Do jejích dveří nevstoupí, proběhnou těmi vedle.

  „Je to ve druhém patře,“ prohodí Zeus.

  Když se dostanou do prvního, zahlédnou před otevřeným bytem vysokého snědého muže. Je svlečený do půli těla, a tak vynikne jeho vypracovaná postava. V jedné ruce drží tříkilovou činku jednoručku, kterou neustále komíhá nahoru dolů. Luck si všimne, že ve druhé svírá barevný časopis Body Building, na jehož titulní straně je kulturista tmavé pleti v černém tílku a plavkách. Ještě víc všechny zarazí, že muž z chodby má na sobě dlouhou červenou sukni s černými puntíky a žluté sametové návleky. Něco jako dětské bavlněné capáčky vyrobené jen pro obrovu nohu.

  „Ahoj Zeusi, jdeš nahoru k bráchovi, co? Říkal mi, že si dneska přivedeš na mejdan nějaký kámoše!“ zvolá vysokým, pisklavým hláskem. Pak se za ním zabouchnou dveře.

  Konečně jsou nahoře u Noela. Vstoupí do miniaturní předsíňky. Napravo je koupelna, nalevo kuchyňský koutek; před nimi větší pokoj, jehož pravá stěna zahrnuje další dveře, vedoucí do malé ložnice. Místnosti jsou útulně zařízené, na muže snad až příliš. Zůstanou v pokoji, tam v rozích u okna stojí asi metr vysoké sochy sedícího buddhy a egyptské sfingy. Obě jsou zbarvené do zlatavého odstínu.

  „Zeusi, to je pozlacené?“

  „Kdepak, Reb, ty sochy si brácha nechal nastříkat speciální barvou, aby tak vypadaly,“ odpoví a na stůl položí podnos se zákusky a láhev vína. Pak donese čtyři pohárky, které hned naplní. Rebeca se nerozpakuje a ochutná. Patricie se brání.

  „No tak, Pat, jeden přípitek se mnou, když mám ty osmnáctiny.“

  „Ty víš, že nepiju: ani víno, ani pivo – nic, prostě nic.“

  „Pat, mi tě přece nechceme opít, fakt ne… Jenom se symbolicky napiješ. Podívej na Reb, jak ucucává – vůbec ji nenutíme.“

  „Má pravdu: zkus jenom trošinku – na chuť je to výborný. Zeus vybral dobře, vážně. Lehký červený víno z Francie, tak jsi to říkal, že jo? Pat, je to mnohem lepší než ty naše anglický patoky.“

  „Dobře, ale opravdu jenom symbolicky.“

  Nakonec Patricii nalomili, ani ne tak kluci jako Rebeca, která do ní pořád hučela, ať si ještě lízne, že je to vynikající, a tak pořád dokola. Na rozdíl od kamarádky, která už začíná blábolit, se Pat drží. Má teprve druhou skleničku a opravdu na ni nikdo nenaléhá, aby pila víc. Jinou věcí je, že Zeus neřekl celou pravdu: Láhve, další dvě, se chystají v kuchyňce; jsou z Francie. Jenže jde o odrůdu Grenache, která je známá vysokým obsahem alkoholu, a tudíž jde o víno těžké. Ano, je dobré, ale těžké.

  Po dvou hodinách je zábava v plném proudu. Zvláště Rebeca, ve škole zakřiknutá dívka, se začíná projevovat hodně hlasitě. Překřikuje ostatní a neustále šermuje rukama. Každou chvíli propuká ve zvláštní, hrdelní smích, kterým reaguje na nesčetné Zeusovy vtípky. Také Luck se začíná osmělovat. Přisedl si blíže k Pat a té to nevadí. Když to vidí Rebeca, hupsne Zeusovi na klín.

  „Zeus, co to bylo na chodbě? – Dvoumetrovej chlap, a piští jako ženská?!“ vyštěkne Reb a drsně se zasměje.

  „Na to se blbě odpovídá, celý je to dost složitý. Brácha mi tvrdil, že se narodil jako holka v klučičím těle…“

  „Co to meleš za blbosti?“

  „To nejsou žádný blbosti – a sakra, Reb, neskákej mi do řeči, nebo ti nic nepovím. Tak hele, má pinďoura, ale myslí si, že je ženská, proto měl tu červenou puntíkatou sukni. Tohle dělá odmala, že nosí ženský šaty.“

  „A kdo se mu teda líbí: chlapi, nebo ženský?“ skočí mu zase do řeči.

  „To právě nikdo neví. U těchhle lidí je to těžký určit. Noel říkal, že je teplá holka.“

  „To je jako co? Že je na holky? Že by měl chuť na Rebecu nebo Pat?“ zeptá se Luck.

  „To může bejt taky naopak. K sexu je třeba tělo, a to má mužský, nebo ne? No, musí, když má bimbase. Tak se mu líbí zase jiný bimbasy!“ vykřikne přiopilá Rebeca.

  „To je teda síla,“ přidá se Luck.

  „Lidi, já opravdu nevím, co Walter je. Sami jste to viděli: činky, sukně, ty divný pantofle…“

  Pat to nevydrží a začne se smát, nemůže přestat a raději si vezme polštář, do něhož ponoří hlavu. Ne a ne přestat. Vzpomněla si na obrázek z české knížky pro děti, kterou našla u dědečka. Byl tam mraveneček v červeném šátku s černými puntíky, který držel nad hlavou v jedné ruce obrovskou činku. Jako před chvílí Walter. A to jméno? Už si nevzpomene, ale znělo podobně.

  „Walter, to snad není pravda, Walter!“ volá Pat, poté co překonala záchvat smíchu.

  „Zeusi, tak se jdi Waltera zeptat, jestli se mu líbíš ty nebo já s Pat. Já bych to tipovala na Pat: je vysoká a ty její pěkný čtyřky, ty se musí líbit každýmu,“ vyřvává Reb na Zeusově klíně.

  V tu chvíli ji mladík obejme a políbí, pak raději ještě jednou. Bylo to jediné řešení, jak rozdováděnou studentku uklidnit. Vezme ji do náruče, udělá několik kroků a oba zmizí ve vedlejší ložnici. Je slyšet žuchnutí těla o postel. Pak Zeus zavře dveře.

  Venku se stmívá. V pokoji, kde zůstala Patricie, svítí lampička. Na stole jsou tři prázdné láhve. Pat vypila tak půlku jedné. Je opilá nebo má jen dobrou náladu? – Neví. Nemá srovnání. Nikdy předtím tolik vína neměla. Cítí se ale báječně. Vidí, že Luck jde k oknu. Zatáhne žaluzie. Pak zhasne lampičku a sedne si vedle ní. Pokojem se tiše line povědomá balada. Pat je plná sentimentu. Vzpomene na Franka, na tu scénu, jak se líbal s cizí ženskou. Přitulí se k Luckovi. Schoulí hlavu na mladíkovo rameno. Ucítí jeho ruce na svém těle. Nebrání se tomu. Pak se potkají jejich rty. Začnou se vášnivě líbat. Svlékne jí košili a ona jemu taky, on jí tričko, pod kterým už nic nemá, ona pomůže s tílkem. Pak dojde na její a jeho rifle. Oboje skončí na podlaze. Luck chce pokračovat, ale tady ho Patricie zarazí.

  „Ne, Lucku, dneska ne, ještě ne.“

  „Proč ne, Patricie? Proč?“

  „Ještě se tolik neznáme, ti dva jsou hned vedle, a taky nemáš s sebou ani tamto.“

  „Pat, já si dám pozor, uvidíš.“

  „Ne, vážně ne, Lucku.“

  „Tak alespoň tohle,“ vezme ji za zápěstí a přitáhne její ruku ke svému tělu. Pomůže mu s tím. Ani ne za minutu ji pustí. Tohle zažila prvně. Nevadilo jí to. Dokonce se lehounce zasmála.

  „Pat, mám tě moc rád. Víš, že jsi nejhezčí holka na světě?“ slyší jeho tichý hlas. Musela si vzpomenout na svá dětská léta. Tohle jí říkal kdysi Johny, její nosič z North Star. Zase se k němu přivine.

  „Já tebe taky, Lucku,“ zašeptá a začnou se znovu líbat.

  Přeruší je dívčí výkřik. Vzápětí se rozletí dveře. V nich stojí nahý Zeus, který skrz jejich pokoj zamíří do chodbičky. Pak se objeví vystrašená dívka. Jde rovnou k Pat. Je jen v kalhotkách a rukama si zakrývá malá prsa.

  „Reb, co se ti proboha stalo?“ zeptá se jí a rychle se obléká.

  „Tam vedle, Pat, tam za stěnou v tý koupelně někdo byl! Něco jsem slyšela, nějaký lidský zvuky, jako silný vzdechy a taky šramot, musel tam někdo být!“

  „Reb, počkej, vzpamatuj se, klid, to bude dobrý.“

  „Pat, já se tak polekala.“

  „No dobře, ale kam běžel Zeus?“

  „Taky to slyšel. Říkal, že to musí být z koupelny; běžel tam.“

  „Holky, jdu za ním,“ zasáhne do hovoru Luck.

  „Půjdu s tebou.“

  „Pat, nechoď, prosím tě, zůstaň tady se mnou.“

  „Tak se alespoň obleč.“

  Ve vedlejším pokoji ukazuje Rebeca, co ji tak vystrašilo. Patricie jde blíž. Pozorně si prohlédne skříň v rohu. Nic tam není. Zaujme ji velký zarámovaný obraz. Krásně vybarvený slunečnicový lán. Klasika od Hazel Barkerové. Jde k němu a všimne si, že přímo v hlavě jedné slunečnice je umně skrytá malá skleněná čočka. Podívá se za něj a je jí to jasné. Nějaký kabel prochází od obrazu plastovou rourku přes zděnou příčku do koupelny. Úchylovi stačilo ukrýt se vedle a pozorovat, jak si v pokoji dvojice užívá.

  „Vy jste tady měli rozsvíceno?“

  „Myslíš, když jsme tu byli se Zeusem?“

  „Jo, to myslím.“

  „Měli, všechny ty čtyři lampy, co tu jsou. Já chtěla, aby je zhasl, ale on říkal, že má rád romantickou atmosféru, hudbu, světýlka.“

  „Tak to někdo čuměl přímo na vás, tamhle odtamtud,“ ukazuje Pat na obraz plný slunečnic.

  „Jako že nás při tom viděl?“

  „Já nevím – co jste dělali?“

  „No, my…, víš, my jsme to nestihli. Zeus už byl připravenej, ale přišly ty zvuky.“

  „Tak alespoň tohle šmírákovi nevyšlo. Pojď, jdeme za klukama do koupelny.“

  Tam vidí, že Luck drží v ruce zdobenou nádobku od drahé kolínské. Je prázdná, má tvar podobný minidalekohledu a je přišroubována víčkem ke konci kabelu. Atrapa byla ukrytá v jedné ze skříněk zavěšených nad umyvadlem.

  „Zeusi, ten úchyl vás měl jako na dlani, a tohle kukátko, to je teda něco. Ten snad nakupoval u Bonda,“ řekne Luck a neustále si prohlíží nečekaný objev.

  „Už víte, kdo to byl?“ vpadne do koupelny Pat.

  „To je snad jasný,“ odpoví jí Luck a ukáže na podlahu k záchodové míse. Tam se povaluje srpnové číslo Body Buildingu s vyobrazeným mistrem kulturistiky Basilem na obálce. Silák v černém tílku a přiléhavých plavkách předvádí svaly velké jako mořské vlny.

  „To jako Walter?“ zeptá se zaražená Rebeca.

  „Holky, mrkněte sem!“ zavolá je Luck k otevřené nádobě se špinavým prádlem.

  „Fuj, zavři to nebo se z toho pozvracím!“ zvolá Patricie, když navrchu spatří velký žlutý návlek. Je celý zmačkaný. Vypadá jako použitý kapesník.

  „To prase si tamto utřelo do capáčku,“ pronese zmatená Rebeca.

  „Pojďte, vypadneme odtud,“ ozve se Pat. „A co ty, Zeusi, že nic neříkáš? Došlo ti vůbec, kam jsi nás to zatáhl?“

  „Holky, fakt o tom nic nevím…,“ dušuje se oslavenec.

  „A co tvůj brácha? Ten o tom taky nic neví? To mi nepovídej, když se Walter dostal tak snadno do jeho bytu!“ doráží na něj Pat.

  „Nevím, lidi, nevím. Nejsem přece tak blbej, abych ho nechal na sebe čumět.“

  „Nech ho bejt, Pat, asi o tom fakt nic neví; ale já musím ještě něco zařídit.“

  V rohu koupelny stojí koště. Luck jej uchopí na té straně, kde je smeták, a strčí dlouhou násadu do koše s prádlem. Jako rybář nabírající kapra z kádě dvakrát zaloví, ale bez úspěchu. Napotřetí zachytí koncem žlutý návlek. Vítězně drží klacek s ušpiněným capáčkem před sebou. Druhý, čistý, se válí spolu s časopisem vedle záchodu.

  „Zeusi, seber ten magazín. Otevři ho a přehoď přes násadu, hned za ten použitej papuček. Jo, tak jsem si to představoval,“ řekne Luck.

  Děvčata přihlížejí tomu, jak vychází z bytu s nazdobeným koštětem. Seběhne patro. Tam vysype věci na rohožku. Podívá se před sebe a všimne si cedulky „Walter & Noel“. Nevzpomíná si, že by ji viděl, když sem přišli. Vrací se nahoru. Tam se zarazí. Úplně stejná cedulka visí na jejich dveřích. Ví jistě, že tahle tady nebyla. Slyší nazlobenou Patricii. Zeus je opět pod palbou.

  „Tohle mi nepovídej! Jak by se sem dostal? Musel si odemknout. Jinak bychom ho slyšeli. Když ne vy, tak já s Luckem určitě.“

  „Zeusi, pojď sem, co je tohle?!“ zavolá Luck a ukáže na dveře. „To samé je o patro níž, tak nám nekecej, že o tom Noel nic neví.“

  Nastane trapné ticho. Po chvíli Zeus poněkolikáté zopakuje, že nechápe, o co jde. 

  „Mizíme odtud, rychle, ale ty ne, ty si to tady oslav s Walterem. Ano, rozumíš dobře, my nechceme, abys nás doprovázel,“ řekne Pat a vytáhne váhající Rebecu z předsíňky. Skleslý Zeus zůstal v bytě sám.

  Trojice pospíchá dolů. Luck vidí, že to, co upustil na rohožku, zmizelo. Vyjdou před dům a všimnou si slabého světla pronikajícího z Walterova bytu. Za oknem zahlédnou jeho stín. Muž je v pohybu, jako by tančil. Byt o patro výš v ten samý moment potemněl.

  „Pat, nevrátíme se nahoru?“ zeptá se Rebeca.

  „Jako za Zeusem? Neříkej mi, že je ti ho líto.“

  „To ne, ale vzpomněla jsem si, že v koupelně zůstal jeden čistý capáček. Měli bychom ho Walterovi vrátit.“

  Pat k ní přistoupí, chytne ji za obě ruce a konejšivě pronese: „Pocem, ty trdlo jedno, a už na to nemysli.“

  „Ale nebýt toho hnusnýho Waltera, tak se mi v Notting Hillu moc líbilo… Tobě snad taky?!“

  Pat opatrně přikývne. Chvíli se na sebe dívají, pak se obě rozesmějí. Konečně se zbavily nepříjemné pachuti z šokujícího odpoledne.

  „Holky, tak už pojďte – jede nám taxík,“ oznamuje Luck.

  Odvážejí Rebecu do Chelsea. Sami se nechají vyhodit o pár ulic dál. Když vystoupí, přitiskne se k Luckovi. Dnes toho zažila hodně: uřvaného správce, nedosažitelného Franka, úchylného Waltera, lehkomyslného Zeuse.

  Je ráda, že se našel chlap, s kterým je jí dobře. Někdo, o něhož se může opřít. Toulají se večerním Londýnem. Drží se za ruce a každou chvíli se líbají. Za hodinu dorazí na Pelham. Tam se rozloučí. Patricie je šťastná. Našla si kluka. Svého prvního prince.

 (další příběh za týden)